Čtyři důvody, proč ráno brzo vstávat, jeden, proč ne

Mnoho lidí vstává ráno brzy, ale podle mého odhadu je ještě větší množství lidí, kteří si rádi přispí. Do jaké skupiny patříte? Já do obou a proto vám mohu říci, co je správné.

Nejdříve začneme důvody, proč vstávat brzo, nesnažit se spát co nejdéle, nemyslet si, že každých pět minut spánku je to nejlepší, co člověka mohlo potkat.

1. Probuzení chvíli trvá

Snad ten hlavní důvod, proč ráno vstávám dříve než je nutno, je ten, že probudit se není otázkou zlomku sekundy. Když člověk ráno otevře oči, chvilku trvá, než může normálně fungovat.

Z vlastních zkušeností musím říct, že pokud jsme první hodinu v budově, která se nachází vedle mého pokoje, vstávám pět minut před zvoněním a pak nejsem schopna vnímat. Hodinu spíše prospím a ani potom se neprobudím. Celý den je takový zvláštně ospalý…

Ale když vstanu o hodinu dříve, v klidu se učešu (v těch pěti minutách se omezuji jen na zacuchaný drdol), najím a po půl hodině odejdu do školy. Čtvrt hodinky chůze, kterou již vnímám, protože jsem rozčesáváním vlasů dostala téměř do probuzeného stavu. A těch patnáct minut mně stačí na úplné probuzení, ve škole jsem schopna nejen vnímat, ale i logicky uvažovat a odpovědět, když jsem tázána.

2. Jíst snídani je důležité, nejlépe v klidu

Během pěti minut se vážně nestihnete najíst. Možná rychle něco vzít do ruky a zdlábnout po cestě, jenže to není zdravé. Nehledě na to, že když člověk sní něco ve spěchu ani si neuvědomí, že něco jedl a má stále hlad. Snídaně je základ dne, já bez ní nemohu fungovat, není snad nic horšího, než být bez snídaně.

Jídlo by nemělo být jen z povinnosti, člověk by si snídani měl trochu užít. Když vypustím dny, kdy někam spěchám, tak si vždy vše připravím, namažu housky, chleba či zaliju cornflakes v misce mlékem a uvařím čaj. Teprve potom zasednu a chutná mi vše mnohem více, než kdybych si jen vzala housku a flákla na to salám.

Když už mluvím o čaji, doporučuji zelený, dokáže po ránu dobře probrat. Nebo udržet při smyslech, když člověk musí vydržet dlouho do noci, ale o tom zase jindy.

3. Ranní sprcha

Pokud se ráno cítím hodně unavená a potřebuji fungovat, je snad nejlepší dát si vlažnou sprchu. Je to skvělá regenerace a to hlavně po krušně stráveném večeru. Stačí obětovat pět minut spánku a člověk se cítí jako znovuzrozený.

4. Čerstvý mozek

Již se mi několikrát osvědčilo, že pokud se něco nestihnu naučit do devíti večer, nechám to na ráno. K večeru už mozek bývá unavený a nechce vstřebávat další informace, kdežto ráno je čerstvý, po odpočinku. Ale před učením se je potřeba vykonat pravidelné ranní činnosti a hlavně se převléknout z pyžama a posvítit velké světlo, pokud je venku tma. V opačném případě hrozí opakované usnutí a tak do hlavy nic nenaleze.

Takže si vše shrňme. Pokud si ráno přivstaneme, budeme lépe fungovat, protože se stihneme v klidu nasnídat, osprchovat a třeba i něco naučit. Ranní neschopnost opadne mnohem dříve, než když budeme spát do poslední chvilky.

To je sice pěkné, ale proč si někteří lidé rádi přispí? Musí to mít přeci nějaký klad!

Já spím ráda, a proto většinou nestávám kvůli učení či fungování ve škole dříve. Většinou se probouzím s pocitem, že zase musím vstávat a snažím se tuhle špatnou skutečnost co nejvíce oddálit. Ale když vstanu, tak si často vyčítám, že zase budu bez snídaně, že jsem se nenaučila na písemku, …

Hodně velký vliv na mě má spolubydlící. Spí vždy tak dlouho, jak může a tím mi kazí moji morálku. Přece nebudu vstávat, když ona ještě spí! Počkám, až vstane ona a pak si ještě chvilku pospím. Nevím, proč se lidé snaží za každou chvíli spát co nejdéle, nic tak skvělého na tom nevidím, možná jen ten momentální pocit, ještě nemusím nic dělat, ještě můžu ležet.

Co je tedy správné? Vstávat brzo či si přispat? Myslím si, že je určitě lepší vstát dříve, protože ráno může člověk investovat čas, který mu chybět nebude, nevidím rozdíl ve vyspalosti po sedmi či šesti hodinách. Ale určitě nelze říci vstávejte brzy, přispat si je špatné. Každému vyhovuje něco jiného, já jen můžu doporučit ráno brzo vstávat, z vlastních zkušeností vím, že je to lepší. Ale přesto si častěji přispím. Už se těším na příští školní rok, to teprve přijdu na to, jaký typ ve skutečnosti jsem – budu bydlet sama a tak nebudu nikým v otázce ranní vstávání ovlivňována.

Jak to máte vy? Jste ranní ptáčata nebo si přispíte? Změnil tento článek něco na vašem postoji?

Příspěvek byl publikován v rubrice Společnost. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *