Člověk má hned pět smyslů.  Jsou jimi chuť, hmat, sluch, zrak a čich. Zamysleli jste se někdy nad tím, že byste některý z nich ztratili? Který smysl je pro vás ten nejdůležitější, ten, bez kterého byste se rozhodně neobešli?

Nedovedu si představit život bez žádného z pěti vyjmenovaných smyslů, ale přesto má u mě každý smysl jinou prioritu. Chuť a čich jsou si svým způsobem hodně podobní. Jídlo cítíme a pak ho chutnáme. Chuť a čich sice patří k sobě, ale radši bych byla bez chuti než bez čichu. Když nebudu mít chuť, stále si budu moci přivonět ke všem jídlům, ale sotva budu ochutnávat květiny, abych zjistila, jak voní. Pro mě je nejpostradatelnějším smyslem chuť, jen o něco více je pro mě důležitý čich.

U zbylých tří smyslů nevím, jak je seřadit. Vždy když vyberu jeden, který je mi přednější než ostatní, uvědomím si, co všechno mi ostatní smysly přináší.

Nejdříve jsem chtěla napsat, že nejpřednější je zrak. Nevidět svět je pro mě nepředstavitelné. Žít celý život v temnotě, nemoci číst knížky, nevidět tváře mých přátel. Nevidět krajinu kolem mě, nikdy nespatřit mraky plující krajinou. Už nikdy nepořídit žádnou fotku, kterou bych mohla vidět. Nevidět na monitor, nemoci psát.

Jenže pokud dám přednost zraku před sluchem, už nikdy neuslyším žádnou hudbu. Už nikdy neuslyším zvuk piána a ani žádné basy. Už nikdy neuslyším tu nejkrásnější větu: Miluju tě. Nikdy neuslyším hučet vodu tekoucí přes jez, šumění lesa, zpěv ptáků, ani zamňoukat kotě.

Ale co teprve, když dám přednost ostatním smyslům před hmatem? Hmat přeci není jen dotek prstů na různých materiálech. Je to také pocítit objetí, cítit polibek. Nedokážu si představit život, kdy bych se dotýkala všeho možného a nic necítila. Kdyby se mě někdo dotýkal a já to necítila.

Takže který smysl je ten nejdůležitější? Chtěla jsem říci zrak, ale vzápětí jsem si uvědomila důležitost hmatu. Ale ani sluch není postradatelný. Asi bych dokázala žít bez čichu a chuti. Bylo by zvláštní necítit vůně kolem sebe a necítit chuť jídla, které jím. Ale v porovnání se ztrátou zraku, sluchu nebo hmatu je to zanedbatelné.

Zima už je dávno pryč a my bychom měli myslet na to, co provést s pěkným počasím. Teploty jsou stále vyšší a nebude dlouho trvat a budeme tu mít léto. Už máte program na léto? Snad ano, nebudete přeci celé dny sedět zavření doma. Letní počasí přece láká ven!

Ve spojitosti s létem mě snad jako první napadne koupání se. Ať je to řeka, jezero, koupaliště nebo bazén na vlastní zahradě. Jako malá jsem prázdniny trávila u babičky. Vždycky jsem toužila po tom, aby byl na zahradě bazén, ale protože se dům nachází hned vedle řeky, prarodičům to přišlo zbytečné. Ale řeka je taky fajn, aspoň je větší než bazén. Větší než celá zahrada.

Jenže bazény na zahradě mají oproti řece mnoho výhod. Jsou sice menší, ale za to vaše. Máte plnou kontrolu nad svým bazénem i nad jeho okolím. Když se koupete v řece, nikdy nevíte, co v ní teče. To, že se v ní koupete už několik let bez jakýchkoliv následků, neznamená, že zrovna teď bude taky čistá. Ale voda v bazéně je vaše. Vy víte, co napouštíte za vodu a vy víte, jak vodu udržujete.

Pokud nemáte řeku ani jezero hned za domem tak je jasné, že blízkost bazénu oceníte. Vyjít z domu a hned skočit do vody, to je prostě luxus. Nehledě na to, že z bazénu na vlastní zahradě můžete udělat ještě větší luxus. Noční koupání, když je bazén uvnitř mírně osvětlen, má nezaměnitelnou atmosféru.

Bazény dnes seženete na mnoha místech v mnoha provedeních. Za mého dětství to byl spíše luxus, ale pokud chcete bazén bez velké investice, pořídíte si gumový s nafukovací hranou. Na osvěžení bohatě stačí, i když si v něm asi nezaplavete.

Bazény jsou obrovským dárkem hlavně pro děti. Většina dětí vodu miluje a rozhodně je neomrzí rychle. Budete je muset z vody vyhánět, aby se úplně nerozmočily. Ale za to pak budou utahaní a vymáchaní a budou méně zlobit. :)

Už se nemůžu dočkat léta. Až budou vedra a já se budu chladit ve vodě. Léto je to nejkrásnější roční období, protože člověk nemusí chodit zabalený v milionu vrstev oblečení a stejně je mu fajn.

Pokud na zahradě ještě bazén nemáte, koukněte na stránky nove-bazeny.cz. Nemusíte si hned kupovat ten nejluxusnější bazén, ale minimálně fotka v záhlaví ve vás zanechá trochu letní atmosféry.

Pokus o fejeton, který vznikl při jedné slohové práci ve škole. Napsáno dávno, ale teď jsem na něj narazila a tak ukazuji světu:

Co je to reklama? Asi ani žádná definice neexistuje, proto se pokusím nějakou vytvořit. Reklama je … Nevím, možná něco, co ovlivňuje lidi? Něco, co otravuje klidné bytí? Něco, co je lepší ignorovat? Nebo snad něco, co nám dá vědět o nějaké novince? Z toho kloudná definice nebude. Ale potřebuje vůbec někdo definici reklamy? Zajisté ne, protože všichni vlastně víme, co je reklama zač. Jen si to moc neuvědomujeme.

Uvědomte si, kolik výrobků kupujete jenom proto, že jste na ně viděli reklamu. Lidé jsou hloupí a naivní, věří všemu, co jim okolí podstrčí. Calgonit jako jediný neškodí myčce? Jo, tak ho budu používat. Nikoho už nezajímá, že ve skutečnosti chuděrku myčku přímo užírá.

Lidé vážně věří úplně všemu, co je jim podstrčeno. Je to stádo tupců. Nejhorší je, že tím pak obtěžují i tu normální menšinu, do které patřím mimo jiné i já. Už mě vážně nebaví poslouchat, jak mám snídat Bebé dobré ráno, pít jedině Bonaqua, protože mi ukáže cestu a nakupovat jedině v Lidlu, protože je levný.

Ale zkusme proniknout k jádru problému. Proč je reklama, která na nás číhá na každém rohu úspěšná? Dokáže nás totiž zastihnout nepřipravené, neozbrojené. Reklama je totiž všude – v televizi, v rádiu, v novinách, u silnic, na lavičkách, na lampách, … Mohla bych pokračovat ještě několik dní, ale stejně bych nevyjmenovala všechna místa, kde se reklama může objevit.

Kdyby někdo začal vylepovat plakáty, že existuje nápoj, který umožní lidem létat, tak to stádo tupců uvěří a půjde si to pití koupit! Vždyť nemusíme ani zacházet do světa fantazie. Jen si vzpomeňte, jaký byl nárůst sebevražd po odvysílání reklamy na RedBull. Hned tu bylo nemálo případů, kdy člověk bezdůvodně skočil z okna.

Další případ, který stojí za zmínění, se stal poměrně nedávno. Znáte tu reklamu, jak auto sjede ze silnice, udělá několik ukázkových obratů, když se kutálí po svahu dolů, a po dopadu na silnici nemá ani škrábnutí? A je všem snad jasné, že se hned našlo nemálo tupců, kteří toto napodobovali. Přestali racionálně přemýšlet a věřili reklamě. Každý si dokáže barvitě představit, jak vše dopadlo. Rapidní nárůst nevysvětlitelných nehod – auto sjelo ze silnice.

Do třetice všeho dobrého i zlého bych mohla ještě zmínit všechny reklamy s pejsky. Je celkem jedno, jestli je to pes tahající toaleťák nebo kokršpaněl objevující se v reklamě na vodu. Lidé potom mají dojem, že základ bytí je vlastnit psa. Psa, který bude tahat extra jemný toaleťák, psa, po kterém budeme moci uklízet. Není nic horšího, nežli jít v sedm hodin ráno okolo takzvané městské louky. Je to tam psí hlava na hlavě. A kdybychom se prošli přes louku? To nedoporučuji ani ve chvíli, kdy není na obzoru jediný pejskař, je to tam jak minové pole.

Možná si ani neuvědomujete všechny následky reklam, ale já vážně nemám čas vás se vším obeznámit. Nechte si dál hustit do hlavy všechny absurdní reklamy, ale za následky si můžete sami. Jste totiž primitivové, kteří musí všemu věřit.