Slovo milovat je používáno celkem často. Ale co vlastně znamená? Podle Wikislovníku je to buď být někým silně přitahován nebo mít silně něco/někoho rád. Zajímavá definice, ale pořád neříká, co to vlastně je, když někoho milujeme. Podle mého názoru je slůvko milovat ve většině případů pouhá hyperbola. Miluji jahodovou zmrzlinu, to přece musí být hyperbola!
Tím jsem vlastně vyloučila případ „mít něco silně rád“. A copak milujeme člověka, kterým jsme silně přitahováni? Ano, ale pouze pokud ho máme zároveň silně rádi.
Co teda obnáší někoho milovat? Ví někdo definici? Já se žádné nedohledala, můžu jen hádat. Znamená to snad myslet na člověka, kterého milujeme dnem i nocí? Při každé činnosti se koutkem mysli upínat právě k osobě, kterou milujeme? Je to snad úžasný pocit za jeho přítomnosti a divný pocit neúplnosti, když jsme sami? Jako by něco chybělo. Jako by někdo chyběl.
Je to snad i strach, když je námi milovaná osoba pryč? Strach, že jsme sami, strach, že se může něco přihodit, když nejsme spolu? Snad i trochu obavy, co ten druhý zrovna dělá? Patří k tomu i pocit, že toho člověka budeme milovat na věky? Nemožnost představit si svět bez něj, nepřipustit si, že bychom se jednou mohli zase na světě ocitnout sami, bez osoby, kterou tak moc milujeme?
Možný je to pocit, že žijeme jen pro jednu osobu, nebo snad fakt, že nemáme nic jiného, co je nám minimálně z poloviny tak důležité? Nemít nic potřebného, nic na čem záleží, jen člověka, kterého milujeme? Chtít mít toho člověka co možná nejblíže a i při objetí nám přijde nedostatečně blízko? Je to žití v přítomnosti, ale s myšlenkami na minulost i budoucnost? Mít krásné vzpomínky a zároveň vědět, že budou i lepší?
Co vlastně může člověk milovat? Jsou to oči, které jsou obdarovány trochou nálady? Je to snad úsměv, který má každý člověk jedinečný? Jsou to vlasy, které ohraničují obličej a dokreslují jeho tvar? Nebo snad osobité reakce na skutečnosti a vyřčená slova? Možná objetí a polibek? Přítomnost a blízkost, fyzická i psychická?
Je možné, aby tento pocit, který toho tolik obnáší, někdy vyprchal? Aby se vypařil jak pára nad hrncem? Nebo snad bude stále silnější, i když nám přijde, že nemůže být silnější než v aktuální okamžik?
S časem přibývají vzpomínky, některé se zamlžují, ale některé jsou i po půl roce úplně čerstvé. Ale vzpomínky jednoduše obnoví třeba i fotka a čím víc toho zažijeme, tím víc můžeme vzpomínat. Víc milujeme. Víc si uvědomujeme, co vlastně máme.






















Hnědooká...