V pátek večer padlo rozhodnutí, že se konečně podíváme na film, o kterém slýchám snad na každém rohu. A tak jsme spolu s dalšími čtyřmi lidmi, poslední šestice, která Avatar ještě neviděla, páteční večer strávili před kinovým plátnem.

Film je úžasně natočen, má příběh a dá se na to koukat. Ale ničím mě nenadchl natolik, abych o něm řekla, že je to ten nejlepší film, jaký jsem kdy viděla. Je to jen dobře udělaný celovečerní film, který je obohacen o trojdimenziální obraz. Snad nejvíce se mi líbily scény, které se odehrávají v noci. Když se totiž na Pandoře v noci dotknete nějaké rostliny, rozsvítí se. A vůbec to tam v noci hraje všemi barvami.

Ale o Avataru toho bylo napsáno už dost. Spíš mě napadla myšlenka, která trochu s filmem souvisí.

Lidstvo velí planetě, ale nikdy ji neovládne.

Ano, lidé o sobě říkají, že jsou vůdci planety, mají školy, obchody, vládu, … Něco, co zvířata nemají. Stojí celá města, která jsou plná lidí a tak občas míváme pocit, že my jsme to nejdůležitější, nejchytřejší a že nad planetou vládneme.

Ale není to pravda. Planeta vládne nad námi, nikdy neovládneme přírodu. Příroda nám vždycky bude oplácet naše špatné zacházení. Ať to jsou prudké výkyvy teplot, hurikány nebo přívalové deště, tím vším nám příroda připomíná, že má stále navrch. Ukazuje nám, že se nevyplácí jí ubližovat.

Tvorové na planetě Pandora žijí v souladu s přírodou. Neubližují jí, ale snaží se jí pochopit a jsou s přírodou propojení. Svým způsobem by se i dalo říci, že tvorové planetu ovládají. Ovládají přírodu, protože jí neubližují a nevyužívají. Právě naopak, ctí ji a pečují o ni.

Proč se naše lidstvo uchýlilo k ničení přírody? Proč nemá žádný respekt k tomu, díky čemu žijeme? Možná proto, že je to mnohem jednodušší. Naše lidstvo je líné a hloupé. Jedná tak, jak se mu to v moment hodí nejvíce, ale už nepřemýšlí o následcích.

Vykácejme všechny stromy, co jsou na planetě. Dostaneme mnoho místa pro stavby a navíc mnoho dřeva, ze kterého stavby můžeme postavit, nebo si s ním zatopíme. Ale kdo nám bude vyrábět kyslík, když si zabijeme plíce světa?

Ano, v některých směrech je. Příběh zkonzumujeme mnohem rychleji a tak se k nám dříve dostane ponaučení, které z něj plyne. A navíc se příběhu musíme věnovat mnohem kratší dobu. Film nám ušetří čas, během dvou hodin spořádáme veškeré zkušenosti a ponaučení, které film obsahuje.

Ale v mnoha směrech je kniha lepší. kniha dává čtenáři větší prostor, ale samozřejmě i zabere více času. Jenže o to víc můžeme o příběhu přemýšlet. A o to víc k nám pronikne, zanechá mnohem hlubší dojem.

Ve filmu je nám všechno naservírováno přímo pod nos. Není prostor pro fantazii člověka, který příběh konzumuje. Na jednu stranu je to plus pro film, protože není tolik náročný jako kniha, ale na druhou stranu je to plus pro knihu. S knihou čtenář může pracovat a finální představa bude vypadat vždycky jinak.

Pokud je ve filmu scéna, kterou bychom radši neviděli, můžeme si zakrýt oči… Ale pořád budeme mít nutkání je odkrýt. Představy jsou ve filmu ztvárněny a jejich podoba se nám nemusí vždy líbit. kniha je jiná. Scény v knize jsou spisovatelem popisovány a čtenář si je musí sám ztvárnit. A tak si scény sám představí tak, jak chce, aby vypadaly.

Rozdíl mezi knihou a filmem je hlavně v obsáhlosti. Ve většině případů bývá kniha lepší a to hlavně proto, že ve filmu musí být podstatná část vypuštěna. Pokud se z knihy netočí seriál. Vtěsnat dobrou knihu do dvou hodin je opravdu náročné a ne vždy se to povede.

Proto není dobré nejdříve číst knihu a teprve potom si pustit film. Filmem budete zklamáni, ale když to uděláte obráceně, většinou se vám film bude líbit a následně přečtená kniha vás nadchne ještě více. Ukáže vám i to, co ve filmu nebylo a rozhodně vás nebude nudit.

kniha je příběh, který nás provází několik dní. Je to jako seriál, příběh na pokračování. Těšit se na další dávku, to film nenabízí. Film je jednorázový.