Příjemný ječák, chlast a cigára

Právě jsem se vrátila z venku, byla jsem venčit psa. Takhle večer chodím na nejbližší větší kus trávy. Obvykle je ticho, avšak dnes jsem po celou dobu venčení (ca. 20 minut) poslouchala nepěkný ječivý hlásek, který byl slyšet po celém okolí.

A téma? Víceméně alkohol, cigarety a peníze. Krátce bych objasnila situaci. Paní křičela na manžela, ať jí dá 1500 korun, které od neděle pravděpodobně utratil. Byla totiž bez koruny, musela si půjčovat stovku od sousedky. Neslyšela jsem, co pán odpovídal, předpokládám, že byl trošku flegmatičtější, protože nebyl slyšet. Pak paní znova spustila. Přece jsi to od neděle nemohl všechno utratil a pořád jenom chlastáš a já chlastám s tebou a chtěla žít lepší život, 4 dny jsme to vydrželi, ty jsi pak zase začal chlastat a mě strhl. A co jsi udělal s těma prachama?! Přece jsi je nemohl utratit, ani cigára jsi mi nekoupil. A nikam nepůjdeš dokud mi ty peníze nevrátíš!

To je asi jádro problému. Docela jsem se divila, jak to, že má paní takovou výdrž, a ani když jsem po dvaceti minutách odcházela se nezdálo, že by ubírala na hlasitosti či tempu ba naopak.

Co je příčinou celého problému? Dnešní společnost. Chlast a jiné neřesti. Nejsem abstinent, ale když vidím, co alkohol s lidmi dělá, bolí mě, když vidím někoho, na kom mi záleží, jak pije. Neříkám, že by se mělo abstinovat, úplně proti alkoholu nejsem. Ale když si vzpomenu na člověka, který byl ještě před měsícem pro mě snad nejdůležitější a jak to dopadlo? Možná za to alkohol nemůže, ale svézt to na něj můžu.

Když vidím člověka, který mi byl vždycky nejblíže, jak pije, nejradši bych tu skleničku šampusu či vína vzala a zahodila. Když má člověk nějaké problémy, kterých tato osoba má díky jednomu kreténovi opravdu požehnaně, chce nalézt východisko ze situace. Alkohol je sice jen dočasné řešení, ale velmi dobré. Dokonce se po něm i dobře usíná.

Když se řeknou cigarety, vybaví se mi skupinka lidí, kteří jsou mi blízcí, i když bych možná někdy byla radši aby nebyli. Všichni jsou stejní. Jo, rád bych s kouřením přestal, ale ono to nejde. Ale tak dobře, začnu to omezovat. Druhý den ale vykouří stejně jako normálně a včerejší rozhovor už je pasé. To mě mrzí. Jeden den mi člověk řekne, jak rád by se toho zlozvyku zbavil a hned taky začne, ale nakonec se vůbec nesnaží.

Co dělám špatně? Proč mám v okolí takové lidi? Proč nejsou schopní si říci jako kdysi ják čertu s tím?

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *