Bylo teplé pozdní léto a slunce přívětivě hladilo svými paprsky dozrávající maliny na pasece za Bonifácovou chaloupkou.
Skřítek hleděl z okna na ty krásné červené maliny a napadlo ho, že by si z nich mohl udělat zavařeninu. Z poličky vzal svůj oblíbený hrníček s červenýma puntíkama a vyrazil na paseku. Maliny byly veliké a slaďounké a za chvilku měl hrníček plný. Když přišel domů, zatopil v kamnech, připravil hrnec, vysypal do něj maliny a začal je míchat.
„Chtělo by to trochu cukru“ blesklo mu hlavou. Běžel do spíše a přinesl cukr, který začal sypat do hrnce. A jak se tak nakláněl pře hrnec, aby viděl kolik cukru už tam je, spadly mu brýle z nosu rovnou do zavařeniny!!! „Co teď?“zděsil se. brýle ležely hluboko na dně kastrolu a Bonifác bez nich moooc špatně viděl. Neviděl proto, že do okna nakoukla luční panenka Kamilka. Ale slyšel dobře, když se ho Kamilka zeptala:“ Co tam hledáš Bonifáci?“ Pověděl jí o svém trápení. Kamilka ho potěšila hezkým slovíčkem i dobrou radou: „ Víš ty co? Zavoláme všechny skřítky z lesa i louky a společně tu zavařeninu sníme. A když jí všechnu sníme, najdeme společně ty tvé utopené brýle.“ Skřítek souhlasil a jak řekli, tak také udělali. Sezvali všechny kamarády a když sluníčko zapadalo, byla všechna zavařenina z kastrolu pryč a skřítek měl své staré dobré brýle zase na očích. A všichni si libovali jak tuze si na malinové zavařenině pochutnali.
Napsala Kreveta