Je 30. duben zvláštní?

Je 30. duben zvláštní?

Dnes večer nás čeká pálení čarodějnic. Pro některé je to den jako každý jiný, pro někoho je to tak trochu přivítání jara, někteří v tom vidí příležitost k opití se, pro jiné je to den, kdy se setká se svými přáteli.

Spolu s věkem se mění i pohled člověka na tuto událost. Když jsem byla malé dítě, chodila jsem spolu se svými sourozenci a strejdou na kopec nad vesnicí, kde byl jeden stánek s pivem, jeden s brambůrkami, ale hlavně obří hranice. Ačkoliv to teď nechápu, moc se mi tam líbilo a vždycky jsem se těšila, až zapálí hranici. Byla jsem schopná ji celý večer pozorovat a nikdy se mi nechtělo domů. Celá událost pro mě měla obrovské kouzlo.

Ale jakmile se ze mě stala náctiletá slečna, začalo mi vadit, že trávím tento neobvyklý den bez svých spolužáků a kamarádů. Já totiž bydlela ve městě a všichni, koho jsem znala, chodili na čarodějnice do městského lesoparku. Poprvé jsem si téměř vydupala, že chci být 30. dubna doma. Mělo to sice plno výhod, ale jednu obrovskou nevýhodu: musela jsem být doma mnohem dříve. Ale já byla ráda, že můžu být se svými kamarády. Byť jen mnohem kratší dobu než co směli oni.

Ve třinácti jsem odešla na internát a tak se třicátý duben stal jedním z nejdůležitějších dnů mého života. Potkala jsem totiž vždycky moje bývalé kamarády a spolužáky a bylo mi s nimi dobře. Nejdříve nad kelímkem koly, v pozdějších letech s lahví zelené. Naposled předloni jsem s nimi strávila tento večer/noc.

Loni jsem si ale skoro ani nevšimla, že je třicátý duben. Měla jsem v té době jednoho pseudo-přítele, takže jsme se sice šli do našeho městského lesoparku podívat, dokonce jsem i potkala mé staré známé, ale pak jsme šli zase domů. To bylo poprvé, kdy jsem litovala, že jsem s ním a ne sama. Poprvé, ale ne naposled. :)

A co letos? No, asi se zase půjdu podívat do našeho slavného lesoparku, kouknu na malinkatou hořící hranici, kopím si koblížky se skořicí, které jím vždy přesně po roce, pozdravím své známé a pak půjdu domů. A potom strávím celkem normální večer s mým přítelem, se kterým znamená normální večer něco jedinečného, ačkoliv už jsem s ním strávila nesčetně moc večerů. Letos nebudu truchlit, že jsem se u hranice nezdržela déle. Letos je mi to fuk.

Kam se to kouzlo hořící hranice s čarodějnicí na vrcholu ztratilo? Jen tak se vypařilo? V čem je to jiné? Proč už to není takové? Možná za to může přibývající věk a trochu se měnící pohled na svět. Za dalších dvacet let budu třicátý duben z duše nenávidět? Ale to snad ne…

A jak jste na tom vy? Plánujete někam vyrazit? Opít se? Nebo večer strávíte doma a budete důvod k oslavě ignorovat?

Příspěvek byl publikován v rubrice Společnost se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Je 30. duben zvláštní?

  1. zelenookej napsal:

    Pro mě je to den jako každý jiný. Pokud si dobře vzpomínám, za ranného detství tznm. s rodinou jsme nikam nechodili, během staršího dětství mě maminka nikdy nikam nepustila, ani ke kamaradům k ohínku, ani postupem času mezi násctileté kamarády. Nějak jsem jim nezáviděl to že se můžou opíjet, nebo zkouřit, připadně trávit noc někde kde se musíte neustále hlídat aby vám kamarád nehodil spacák do ohně nebo tam nehodili dva opilí kamarádí ten spacák i s vámi… Spíš teď závidím svému desetiletému bratrovi, kterého maminka na nějaký večerní ohýnek pustí, asi se o mě víc bála než o něj…

  2. Hnědooká napsal:

    Tak to my se teda ožrali a pak šli spát domů do postele… :) Teda Kristinka se ožrala, zbytek se opil..

  3. fremy napsal:

    Já čarodějnice nikdy neslavil (aspoň co si pamatuji) a žádná z pořádaných akcí v okolí mě neláká. Nebráním se každotýdenním akcím s přáteli, avšak pátek trávím doma nad monitorem. Spokojený a natěšený, že si užiju jiný den kdekoli s těmi, co mám rád.

  4. Hnědooká napsal:

    Mě třeba zaujal program v Libochovicích, což je městečko, které je asi 15 kilometrů ode mně. Kdybych se to dozvěděla dříve, tak bych tam asi i šla, ale takhle jsem šla na koblížky, pozdravit pár lidí a zase domů… Žiju na míle daleko, takže je to pro mě příležitost vidět staré přátele a to se musí využít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *