Pražský mikrobagr

Co dělat nejteplejší den, který snad kdy byl? No přece jet do Prahy na kešky! Sakra, čí to byl nápad?

Ráno, dopoledne, poledne, odpoledne. Navštívili jsme s Lukášem mraky keší, ale mně se na konto přičetly jen dva body. Na večer se k nám připojil Michal, že zkusíme petřínskou wherigovku. Pak teprve začalo něco přibývat. :)

Na wherigo jsem se moc těšila a myslela jsem si, že vše můj Oregon v klídku zvládne. Jak jsem se mýlila!

Ale zpět na začátek, k pomníku obětem komunismu. Když člověk neumí počítat, tak hned na první otázku odpoví špatně. Ale nevadí, oprava a pokračujeme dál. Zastávka u lanovky. Najednou prší. Moc prší. Strašně moc prší!

A tak jsme se schovali pod most, po kterém jezdí snad lanovka, a prodiskutovávali možnosti. Když déšť téměř ustal, vyrazili jsme na Romea a Julii. Pytlík jsme našli a tak jsme mohli pokračovat dál.

Hladová zeď nám poklad vydat nechtěla. Po strašně dlouhém hledání byly objeveny zbytky keše v křoví… A další pytlík s logbookem.

Wherigo běželo, já měla radost, že to jde bez problému, ale ta byla pokažena pod Petřínskou rozhlednou. Když jsem se dostala na nulu, Oregon se mi vypnul. Nejdříve jsem tomu nechtěla věřit, ale bylo to tak. Tam, co se i Michalovi vypnulo Colorado.

Takže co teď? Snad dohledáme s Michalovo PDAčkem. Vzhledem k tomu, že musel jít asi sto metrů jinam, aby se dostal na souřadnice rozhledny, jsem tomu moc nevěřila, ale nakonec jsme došli k finálce. I když jsme občas šli cestou necestou, občas šli úplně jinam, protože jsme nevěděli směr… :)

Po odlovu krabičky jsme se vydali na Michalovo italskou kuchyni. Možná jsme to vzali ještě přes nějakou jinou keš, něco tam snad hledali u nějaké túje, ale tenhle bod já už mám, tak jsem se kochala výhledem na Prahu a vůbec mi nevadilo, že jsem už promoklá na kost.

Poté jsme šli směr Letná, něco po cestě našli, a mě utkvěla v hlavě keš Orbis Pictus. Museli jsme sejít dvě patra ze shora, abychom zjistili, že je to keš s terénem maximálně tak 1,5. V našem podání tak 4. Hledali jsme něco, nevěděli co, měli jen souřadnice… Ale nakonec našli! Zemědělské muzeum je krabička, která mi dala hodně zabrat. Našla jsem jí až na poněkolikáté a když jsme večer šli zkusit najít tuto keš, já zjistila, že vůbec nevím, kde je schovaná. Úplně jsem to zapomněla! A to jsem se divila, když mi někdo řekl, že už si u některých keší vůbec nepamatuje, kde jsou… :)

Pak pomalu směr masaryčka, rozloučení, zákaz vyšehradských jezdců, druhé rozloučení a půlhodinové čekání na vlak, který po cestě nabral zpoždění dalších 30 minut. Ale ještěže nejsem z Kolína, dojet tam prý bylo horší. :)

Takže ve finále to máme Lukáš +34 bodů, Michal + 11 nálezů a já pouhých +8 krabiček (nebo sáčků? Přišlo mi, že na Petříně byly jen sáčky…).

Příspěvek byl publikován v rubrice ... z terénu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *