Čas žít, čas umírat

Na začátku roku jsme jako vždy dostali seznam deseti knih, které si mezi sebou máme rozdělit. Každý svou přečte a udělá na ní referát. Já si vždycky vyberu to, co vím že četl někdo z mých sourozenců. Bohužel pak ale zjišťuju, že je to tématika druhé světové války. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Pokaždé přijde nejdříve zděšení, že zase válka, pak nadšení, jaký je tam krásný příběh, přečtení knihy jedním dechem a nakonec smutek nad koncem, i když od začátku vím, jak to dopadne. Tyhle knížky snad nikdy nedopadnou jinak. Ale přesto se mi líbí, i když jsem je dříve odsuzovala. Člověk se vyvíjí, i když někteří tvrdí, že se lidé nemění.

Na začátku knihy se ocitáme v Rusku na frontě. Začíná jaro, taje sníh a postupně se odkrývají mrtvoly. Ernst Greaber je jeden z posledních vojáků, kteří dostanou dovolenou. Jede na tři týdny domů, zbytek roty zůstává na frontě, ta se ale pořád stahuje před tlakem Rudé armády. Už jen malá hrstka lidí věří, že Německo vyjde z války jako vítěz.

Ernst jede domů vlakem. Cesta je dlouhá, ale uteče celkem rychle. Když dorazí do svého rodného města, zjistí, že vlakové nádraží přesunuli. Už to je mu velmi divné. Dopraví ho kousek do středu města, ale stejně to má domů ještě kus. Čím blíže je svému domu, tím více je ve vzduchu cítit pach spáleniny, pach smrti. Až se mu najednou odkryje výhled na vybombardované město. Ačkoliv je to téměř nemožné, nakonec najde i místo, kde stával dům, ve kterém bydlel. Dům už tu nestojí, nalézá zde jen hromadu sutin. Ale co se stalo s rodiči? Neví, nikdo nic neví. Obejde pár rodinných přátel, ale nikdo mu nic nepoví. I kdyby někdo měl nějakou informaci, strach mu nedovolí šířit jí dál.

Nakonec se rozhodne navštívit i pana Krusea, byl to rodinný doktor. Tam se ale od jeho dcery Alžběty, kterou nikdy neměl moc rád, dozvídá, že je v koncentračním táboře. Ti dva se do sebe nakonec zamilují. Vídají se snad každý večer, nakonec se i vezmou. Pak může Ernst u Alžběty i několikrát přespat. Snaží se co nejvíce si užít to málo času, který mají. Mezitím je město několikrát bombardováno. Dojde i na Alžbětin dům, ale té to ani moc nevadí. Dalo by se říci, že je ráda, zbavila se mnoha nepříjemných vzpomínek.

Ernst dostane dopis od rodičů, a ví, že jsou živí, ale musí nakonec zpátky na frontu. Když se loučí, Alžběta mu řekne, že by byla ráda, kdyby byla těhotná.

Němci se stále stahují. Na frontu přicházejí stále německé posily, ale jsou to mladíci, kteří jako první padnou. Jednou zajmou čtyři osoby, o kterých tvrdí, že jsou to partizáni a Ernst je dostane na starost. Má je nechat umřít hladem, ale on se nad nimi slituje a pustí je. Nejstarší se mu ale odvděčí tím, že ho zastřelí.

*Uviděl Rusy. Přikrčeně běželi ve skupině, ženy napřed. Staroch se obrátil a zehlédl ho. Najednou měl pušku v ruce. Zdvihl ji a zamířil. Tak to přece jen byli partyzáni, pomyslel si Graeber. Viděl černý otvor ústí, rostlo, chtěl zavolat, hlasitě, potřeboval rychle a hlasitě ještě tolik říci –

Ránu necítil. Jenom před sebou náhle uviděl trávu, nějakou rostlinku, těsně před očima, napůl zašlápnutou, s okolíkem bleděčervených květů a s něžnými lístky, a květina rostla, a už tomu tak jednou bylo, jenom už nevěděl kdy. Rostlina se zakymácela a stála pak před užícím se obzorem jeho klesající hlavy sama, tichá, samozřejmá, s útěchou úplného pořádku i v tom nejmenším, s veškerým mírem, a rostla a rostla, až vyplnila celé nebe a jeho oči se zavřely.*

A takto celá kniha končí.

Ta smrt mi přijde trochu zbytečná. Kolik toho protrpěl, přežil několik let na frontě, překonal nemálo bitev a nakonec umře jenom proto, že chtěl někomu dát svobodu. Možná to vede k otázce, mohli za válku vlastně němci? Všeobecně se říká, že válku zapříčinili oni, možná to pravda je, ale na druhou stranu, dělali rusové rozdíly v tom, na koho stříleli? Že by to byla náhoda, když spadla bomba doprostřed nějakého města? Ne, náhoda to nebyla. Umírali nevinní lidé a to jenom proto, že chtěl někdo ovládnout svět. Ať už to byl Hitler nebo Stalin.

Příspěvek byl publikován v rubrice ... Erich Maria Remarque se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *