V pátek to vypadalo, že bude chvilku hezky. V neděli se vzbudím a první co uvidím je zasněžená střecha. Dnes se probudím a tu střechu vůbec nevidím.
Už se těším na jaro. Nemám ráda zimu a nikdy jsem neměla. Člověk musí chodit navlečený, nemůže se pořádně pohybovat, nosí rukavice, nemůže nic pořádně chytit do ruky, … V zimě příroda spí a někteří lidé s ní. Já k těm lidem taky patřím a nemůžu se dočkat, až přijde jaro a já se konečně probudím.
Dneska jsem se přemohla a šla na menší procházku se psem (normálně se omezuji jen na ten nejbližší kousek trávy…). Zima, sněžilo, ale já šla. A výsledek? Domů jsem došla promrzlá a mokrá. Ale před barákem jsem spatřila něco, co mě z té stereotypní a ošklivé zimy vytrhlo. Sněženky! Možná jednou ta dlouhá zima přece jenom skončí, možná zase vysvitne sluníčko, roztaje sníh na všech kopcích a ve všech lesech a já se budu moct probudit.
Jak medvěd…