Píšu vlastně fejetony

Dnes jsem zjistila jednu pro mě zásadní věc. Kdykoliv se rozhodnu něco napsat, skončí to fejetonem. Jak jsem sakra na tuhle blbost přišla, ptáte se? Je to poměrně jednoduché.

Když člověk píše fejeton, měl by vypnout mozek. Přemýšlet o problému bez mozku, to znamená nepřemýšlet vůbec. Není třeba ověřovat fakta, ve fejetonu mohou být absolutně scestné informace, záleží jen na čtenáři, jak vážně text vezme. Nikdy proto nevěřte fejetonu!

A to je právě to, co dělám já – když píšu, neobtěžuji se ověřovat fakta. Píšu to, co mi přijde na mysl, nepřemýšlím, zdali je to správně. Jsou to jen mé myšlenky, mé názory, které se vytvořily často bez nutnosti použití ověřených informací. Píšu i o tom, čemu nerozumím a to mě možná baví nejvíce. Rýpat se v něčem, o čem vím absolutní nulu, to je nejlepší základ pro fejeton.

Otázkou ale zůstává, jak kvalitní je vyprodukovaný text. Já si myslím, že to v rámci mezí celkem jde. Nebo snad nejste spokojení?

Příspěvek byl publikován v rubrice Blogování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *