Ležel jsem u rybníku a přemýšlel, jestli to modré nebe vydrží aspoň do poledne. Uměle vytvořená písčitá pláž byla úplně prázdná, až na dva lidi. Mě a jednoho rybáře, který si asi myslel, že chvíli před polednem chytí oběd.
Když nedaleký kostel odbyl dvanáctou, zklamaný rybář se vydal domů. Asi bude bez oběda, pokud mu stará neuvařila aspoň ty brambory, co včera u silnice koupil.
Kolem jedné se pláž začala zaplňovat. Ve dvě tu bylo lidí jak na Václaváku. Poslední dobou bylo trendem mladých dívek opalovat se nahoře bez, a to bylo to, na co jsem se nejvíce těšil. Tolik mladých prs pohromadě se jen tak nevidí. A s mojí starou se to vůbec nedá srovnávat.
Pomalu jsem se procházel po pláži a pozoroval vystavená prsa. Velká, malá, pevná, rosolovitá, … To vše pláž nabízela. Stačilo jen pořádně se koukat. Když jsem prošel celou pláží a zjistil, že se neukazuje nic nového, vlezl jsem do vody, abych si po hodinách čekání konečně zaplaval.
Plavání jsem už od mala miloval. Možná za to mohlo mé datum narození, jsem vodní znamení, ale já takovým žvástům nevěřím. Hned u domu jsme měli řeku, a já tam trávil celé mládí. Voda byla mým největším přítelem, svým způsobem i mou milenkou.
Přeplaval jsem rybník na druhou stranu a při tom přemýšlel, co mě asi čeká doma. Určitě to budou brambory s kaprem, který včera přinesl tchán. Je to vášnivý rybář, ale sám ryby nejí a tak jimi zásobuje všechny své příbuzné a známé. Ryby už mi ale lezou krkem. Stejně jako brambory. Kdyby je stará aspoň uměla uvařit, ale vždycky jsou převařené nebo syrové. A ještě přesolené, naivně se snaží ty nepovedené brambory vylepšit velkým množstvím soli.
Když jsem se podíval na slunce, začalo mi kručet v břiše. Bylo už dávno po čtvrté, a já naposled snídal. Doplaval jsem zpátky na pláž, oblékl se a mokré plavky spolu s ručníkem jsem sbalil do staré, potrhané igelitky. Stará nebyla schopná pořídit nějakou novou, a tak jsme už sto let používali tři stejné.
Cesta domů ubíhala až moc rychle a tak jsem se u vlečky zastavil na kus řeči. Zrovna tam postávalo pár chlapů a tak jsme si postěžovali, jak nás manželky neustále otravují a ani uvařit nejsou schopný. Mě ale domů táhnul hlad. I když jsem tu rybu pozřít nechtěl, domů jsem šel.
Jakmile jsem otevřel dveře, objevila se stará. Když jsem se zeptal, co je k jídlu, samozřejmě, že odpověděla kapr s bramborama. Mé nejhorší obavy se naplnily.
Ale to nestačilo. Urputně se dožadovala pusinky, že prý jinak nedostanu najíst. Tohle jsem nikdy nepochopil, k čemu jí je, když se s evidentní nechutí svými ústy dotknu jejích vlasů? Ale udělal jsem to, měl jsem hlad. A za odměnu jsem dostal kapra s bramborama. Iluze o lepším životě už byly dávno pryč.
prso – pusinka – vlečka – rybník – Václavák