24 hodin je málo

Poslední dobou jsem čím dál tím více přesvědčena o tom, že je ten den moc krátký. Má totiž jenom 24 hodin – proč nemá více? Třeba 36 nebo 42? Určitě by se mi to hodilo. I když by se to asi nakonec minulo účinkem.

Důvod je jednoduchý – kdyby měl den více hodin, pak by měl každý člověk více času a tím pádem by každý více udělal a to by donutilo i mě toho udělat víc. Takže mít den, který se skládá ze čtyřiceti dvou hodin není řešení.

Tak si to rozebereme po částech. Když se člověk zamyslí, dospěje k názoru, že 24 hodin je poměrně dost. Ale.. 8 hodin by měl člověk spát, takže na ostatní činnosti zbývá už jen 16 hodin. To máme pořádný úbytek hned na začátku. V průměru dalších 8 hodin strávím ve škole. Takže nakonec tu je 8 hodin, kdy se můžu sama rozhodnout, co dělat.

To je minimálně hodina jídla, pak tak hodina dopravování se na různá místa. Ze školy, do školy, na oběd, z oběda, na večeři, z večeře. Ještě půl hodiny oblékání, svlékání a hygieny.

Počítáte? Mě zbývá pět a půl hodiny. A co je potřeba v tomto čase zařídit? Domluva, co se bude konat, úkoly, učení, práce na projektu, čtení povinné četby, blog… Zdá se mi, že pět a půl hodiny je na to docela málo… Člověk pak už ani nemá čas jít se jen tak projít, nebo si jen tak lehnout a přemýšlet, či se kouknout na film.

Což o to, já si ten čas udělám, ale je to pak na úkor školy a blogu.

Život je otázka priorit, slyšel to už někdo?

Příspěvek byl publikován v rubrice Společnost. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *