Mrakoplaš s dvoukvítkem přepadli přes okraj Zeměplochy, ale jejich život byl zachráněn. Každý dopadne na jiné místo, ale nakonec je Prozřetelnost dovede zpět k sobě. I Zavazadlo si najde svého pána.
Mezitím se k Velké A’Tuin, želva, která na svém krunýři nese čtyři slony, které podpírají Zeměplochu, blíží rudá hvězda. Mágové předvídají, že se Zeměplocha s hvězdou srazí a bude to její konec. Jediné východisko je přečíst kouzla z Oktáva, ale jedno se usadilo Mrakoplašovi v hlavě. Proto je nutné Mrakoplaše chytit, ale zbabělý čaroděj má takové štěstí, že se to nikomu nepovede.
Utíká s Dvoukvítkem z maléru do maléru, po cestě se k ním přidá starý hrdina Barbar Cohen, který je Dvoukvítkem nekonečně obdivován. Cohen po cestě zachrání pannu Bethan, která se následně přidává k výpravě.
Výprava se setká s podivnými lidmi kultu koní, se skupinou smyslů zbavených druidů, s kamennými troly, kteří ožívají jen v noci a dokonce se Mrakoplaš s Dvoukvítkem dostanou do Smrťovy říše a vyváznou z toho živí. Možná je chrání zaklínadlo, které se usadilo v Mrakoplašově mysli.
Svět je nakonec zachráněn, ale vlastně jen pouhými omyly a nekonečným štěstím, kterým byl Mrakoplaš se svou výpravou obdarován.
Kniha přímo navazuje na Barvu kouzel. A co to vlastně to lehké fantastiko je? To nejlépe vysvětlí krátká ukázka:
Pochodně tady byly zbytečné. Oktávo plnil místnost zvláštním matným svitem, nebylo to světlo v pravém slova smyslu, ale opak světla. Opakem světla totiž není tma, tma je jen jeho nepřítomnost, a to, co vyzařovalo z velkého grimoáru, byl tajemný svit, světlo, které leží na opačném konci temnoty, tušené, prchavé, neskutečné a vytoužené — lehké fantastično.
Mělo dost obyčejnou, načervenalou barvu.