Nedávno jsem narazila na online román na iDnesu. Jedná se o román, kde první kapitolu napsal známý český spisovatel Michal Viewegh. Každý měsíc přibudou dvě kapitoly, které napsali čtenáři iDnesu. Velmi lákavý je honorář 10 tisíc korun, ale ten dostane pouze člověk, kterého kapitola bude vybrána.
Román jsem nečetla, když jsem na projekt narazila, byla jen kapitola od Viewegha. Ale už na začátku se mi moc nelíbila myšlenka, že to bude kniha napsána deseti lidmi, a přitom má obsahovat souvislý příběh. Podle mého názoru kniha nebude ucelená, protože každý píše jinak.
Mnohem více se mi ale líbí nápad Veroniky. Dala se do psaní online románu. Velikým plusem je fakt, že román píše sama a tak je vše napsáno stejným jazykem, stejným vyprávěcím stylem a postavy nejsou nuceně tlačeny do situací, kde by podle předchozího děje být neměly.
Jedna z výhod online románu je taky ta, že není nutné shánět někoho, kdo vám román vydá. Můžete psát kdy chcete a jak chcete. Nemusíte se bát, že by dílo nebylo zveřejněno. Pokud chcete být čteni, je samozřejmě nutná propagace, ale jestliže budete dobří, tak se román bude propagovat sám.
Veronika píše o svém strýčkovi. Zažila s ním nejúžasnější a nejpodivnější chvíle svého života. Její otec je farář, evangelík stejně jako matka, Veronika a její sestra. I když by mnoho lidí mohl tento fakt odradit, příběhy jsou pěkné a čtivé. Často se v příběhu dějí zvláštní věci, které jsou často až neuvěřitelné. Je na vás, jestli věřit chcete nebo ne.
Nehodnotím příběh jako celek, Veronika toho napsala celkem dost a já jsem v začátcích. Ale vyprávěno je poutavě a napínavě, člověk touží číst dál a dál.
Takže jestli nemáte co číst, zkuste Příběh strýčka Martina.