Pět knih, které jsem musela přečíst během krátkého časového úseku, nám skvěle přibližují válku z různých úhlů pohledu. Všichni se neměli stejně, každý byl válkou trestán za něco jiného. Žid, politický vězeň nebo jiný nepřítel říše – zacházeno se všemi nepřístojně, avšak s každým jednáno jinak. Hrdinové bojující proti fašismu, všichni jsou za stejným cílem, ale každý jinak.
Krabice živých od Norberta Frýda nám ukazuje, jak vedení pracovního tábora obchodovalo se zubními korunkami či ukradeným jídlem, a jak vězni plánovali velkou komunistickou akci. Život s hvězdou od Jiřího Weila nám přibližuje život Žida na svobodě, jeho chuť žít i jeho lhostejnost.
Reportáž psaná na oprátce od Julia Fučíka je sestavena z lístečků psaných v pražské věznici pro politické vězně. V této knize je nejvíce ukázána víra v komunismus, idealismus, který nás dostane fašistům ze spárů.
Němá barikáda od Jana Drdy je soubor povídek, v každé je nám představen hrdina, který svým způsobem bojuje proti fašistům, proti válce.
Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou od Arnošta Lustiga poukazuje na fakt, že člověk ve víře záchrany i sám sobě oprátku na krk umotá.
Život s hvězdou od Jiřího Weila popisuje život Žida za druhé světové války od prvotních příkoří až po ta největší.
knihy se čtou dobře, protože jsou napsány dnešním jazykem. Ale myšlení lidí je od nás trochu odlišné. Po přečtení mám dojem, že lidé viděli jediné východisko v komunismu. Všichni věřili, že jedině červení je mohou zachránit, komunismus byla jejich naděje a zdroj jejich síly.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se půl roku zabývala literaturou vyprávějící hrůzy války, ale myslím si, že je vše popsáno mírněji, než ve skutečnosti bylo. Autoři sice mluví o válce, mluví hladu a zabíjení, avšak já v tom nevidím nic nenormálního. Vše je čtenáři podáváno jako něco, co je na denním pořádku. Ale autoři psali z vlastních zkušeností, všechno utrpení bylo na denním pořádku.
Když přemýšlím, proč spisovatelé psali o takovýchto událostech, napadá mě jen jedna věc. Nechtěli, aby bylo zapomenuto, jaké zločiny spáchal fašismus. Chtěli ukázat lidem, kteří pomalu ani nevěděli, co je to koncentrační tábor, že Židé nejeli na dovolenou. Otevřít oči všem nečinně přihlížejícím, to byl jejich záměr. A zároveň zabránit tomu, aby se něco tak nelidského znovu stalo.