Kladivo na čarodejnice

Všechno začalo tím, že chudé žebračce nedojila kráva.Ze zoufalosti poslechla sousedku, která jí poradila aby krávě dala na kousku chleba svatou hostii. A tak o velkém svátku, kdy šla do kostela, svatou hostii vyplivla do připraveného šátku, ale bohužel si jí někdo všiml. Nakonec jí označili za čarodějnici a do Losin byl povolán inkvizitor Boblig. Už jeho zjev byl podivný, avšak měl s inkvisity zkušenosti a proto ho hraběnka z Galle platila za to, že jí zbaví všech jejích poddaných, kteří jsou služebníci ďáblovi. Zanedlouho byly z jedné čarodějnice tři, všechny se přiznaly ke svým činům po těžkém mučení, jenom aby ho nemuseli podstoupit znovu. Odkývaly vše, co si Bobling vymyslel. Ten chtěl usvědčit z černokněžnictví hlavně bohaté a vlivné osoby, které by mu mohli stát na cestě k moci a slávě.

Nechci moc prozrazovat z děje, ať si to každý přečte sám, knížku vřele doporučuji. Radši bych se ale pozastavila nad tím, čemu lidé v 17. století věřili. Přece jenom to, co se dočtete v knize zdravý rozum nemůže nebo nechce chápat..

V knize vystupují lidé, kteří vydělávali na lidské hlouposti. Strůjcem všeho je samozřejmě církev, která lidi zastrašuje ďáblem, před kterým je třeba se bránit. K tomu ještě byly věci, které si člověk nedovedl vysvětlit – to je podle mého základ všeho. Lidé mají velkou fantazii a tak si nevysvětlitelné vysvětlili pohádkami o čarodějnicích. V popisují čarodějnici jako někoho, kdo slouží ďáblu. Podle inkvizitora Boblinga na sobě musí mít signum diabolicum, což je znamení, které udělal sám ďábel. Může to být bradavice, nebo třeba jen piha. (Takže se dobře prohlédněte, zdali něco takového na sobě nenajdete..) Pak je známo, že létají na vidlích nebo na kozlu na Petrovy kameny(jsou to skály, na které nejde vylézt) a tam pijí pivo, tančí, poskakují, do boty si dávají svatou hostii, aby skákaly víc a rozdávají se svým galánům i galánům cizím. Už jenom to, že tam dorazí na vidlích musí zdravý rozum zamítnout, avšak v knížce je o tom mluveno takovým tónem, jako by tomu ti lidé vážně věřili.

Další věc, která by mě osobně možná přišla divná je to, že všechny usvědčené ženy vypovídaly to samé, vůbec se ve výpovědích nelišily.Museli být lidé, kterým bylo jasné, že ne všechny upálené ženy jsou vinné.

Co se týče doznání, tak nešlo se nepřiznat. Pokud se člověk nepřiznal bez mučení, na mučidlech povolil. Když někdo zvládl mučidla, bylo to tím, že ďábel jim dával sílu mlčet, byl to důkaz o jejich vině. Pokud někdo na mučidlech umřel, tak to taky zapříčinil ďábel – zlámal obviněnému vaz, aby nemohl vypovídat. Z čehož plyne, že už jenom obvinění ze spojení s ďáblem je důkaz o vinně.

Kniha mě vede k mnoha úvahám, s lidmi, kteří jí četli, se dá na toto téma skvěle diskutovat. Už tu nebudu rozvádět další úvahy, všechny by se mi sem stejně nevešli. …

Příspěvek byl publikován v rubrice ... Václav Kaplický. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Kladivo na čarodejnice

  1. Vendy napsal:

    Divím se, že tu nemáš žádný komentář.
    Ta kniha je opravdu děsivá, tím spíš, že šlo o pravdu.
    Taky mě napadlo, jak to, že lidi věřili takovým nesmyslům?
    Ale podívejme se do dnešní doby. Na čarodějnice sice nevěříme (aspoň ne natolik, abychom je upalovali), ale zkus vypustit nějako pomluvu, třebas očividnou, a uvidíš, kolik lidí se jí chytne.
    Myslím, že se vůbec nelišíme od lidí v 17.století. Snad jsme vzdělanější, ale jsme chytřejší?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *