kniha byla inspirována autorovo životem. Během druhé světové války byl vězněn v Terezíně, v Osvětimi, kde mu zemřela manželka, dítě a většina přátel, a nakonec byl převezen do pracovního tábora v Dachau. V románu spojil zážitky ze všech táborů, věrně popisuje život v pracovním táboře, i když převážně spíše z pohledu výše postavených osob. Román je rozdělen to tří částí a odehrává se v pracovním táboře Gigling 3. Na konci každé části se stane něco zásadního, něco, co změní běh tábora.

Hlavním hrdinou je filmař Zdeněk, kterého si hned po transportu všimne několik výše postavených. Když je potřeba určit pomocného písaře, tak je vybrán právě on. Tím se dostává do zvýhodněné pozice a snaží se pomoci svým přátelům.

Nejdříve je to jen jeho přítel z Terezína Felix, kterému jeden hlídač přerazí sanici, ale později pomáhá více lidem. Felix nemůže jíst a tak se Zdeněk snaží sehnat tekutou potravu. I když se Felix dostane z nejhoršího, dokonce je i operován, sanici mu sdrátují, umírá. Zdeněk dává vinu sám sobě, protože už Felixovi nedával tolik lásky, neměl čas na to, mít ho rád.

Vězni musí stavit zemljanky, to jsou příbytky, ve kterých spí. Dostávají jen minimum potravin, ale přesto si neodpustí nějaký ten vtip. Jednoho dne jsou pověřeni, aby postavili tři zemljanky obehnané plotem. Nikdo neví proč, ale staví. Během stavby se začnou šířit různé fámy, ale všechny jsou scestné, protože na konci první části přijede transport žen a dívek.

Krabic e živých by se mohla zdát jako něco úplně vedlejšího, protože je v knize zmíněna jen třikrát, ale svým způsobem vše leží na ní. Je to totiž krabice, kde leží lístky se jmény všech živých, kteří se nacházejí v táboře. Lístek je vyndán jen v tom případě, že jméno na něm napsané umře.

Ženy jsou zaměstnány v kuchyni či uklízí. Jsou tu proto, aby mohli jít muži pracovat na stavbu podzemní továrny na raketové střely. Zdeněk je stále v pisárně, kam je dozorkyní Rosshauptovou přidělena mladá Jolán. Ta jednoho dne dostane kotě, které ale uteče a je uškvařeno dráty s vysokým napětím. Jolán omdlí a je nemocná. Rosshauptová jednou přijde jako úplně vyměněná, nekřičí jako obvykle, dokonce se zeptá, jestli se může na chvíli natáhnout. Vybombardovali domek jejích rodičů a její sestra zahynula. Rosshauptová vidí v Jolán svou sestru a proto trvá na jejím vyléčení.

Na konci druhé části jsou političtí vězni povoláni do války. Němcům už totiž teče do bot a potřebují další vojáky.

Vedení se nerozpakuje obchodovat s ulitým jídlem, zubami se zlatými korunkami či nepsat pravou příčinu smrti. Když vypukne skvrnivka, tyfus, má Zdeněk nařízeno zapisovat srdeční chorobu.

Ačkoliv se snaží nemoc ututlat, Rosshauptová se o tyfu dozví a prosadí transport dívek jinam. Nakonec se z Giglingu 3 stane lazaret, Zdeněk je hlavním písařem a setká se se svým bratrem, kterému dříve i psal. První noc spolu dlouze rozmlouvají, další už méně. Bratr nakonec umírá.

V táboře převládá komunistická nálada, všichni věří, že je sověti zachrání. Plánují jakousi velkou věc, ale kniha končí ještě před uskutečněním.

V knize převažuje děj, který se zabývá vztahy mezi hlídači a výše postavenými vězni (například písař). Ukazuje hrůzy pracovního tábora, nedostatek jídla a nemoci, ale nejsou to hlavní fakta, vše je spíše jen nastíněno. Přes všechny hrůzy je několikrát vyslovena myšlenka, že by mohlo být hůř. Často narážíme na věty v jiném jazyce, převážně v němčině, ale nechybí ani francouzština.