Kniha je soubor jedenácti povídek, které se odehrávají za druhé světové války, zachycují příběhy lidí bojujících proti fašismu v posledních dnech války a před osvobozením Prahy.

Třetí fronta

Třicetiletý inženýr Sláva Mach byl se svými kamarády ve Španělsku, v první frontě. Kvůli zranění se vrátil do Prahy a poté poznává druhou frontu, která padla roku 1939 bez výstřelu před Prahou. Chce nastoupit do tramvaje, ale všude je plno lidí, všichni mají trikolóru. Tu k němu přiběhne slečna a jednu mu taky připíchne. Ale on chce jen za svými kamarády na třetí frontu. Tramvaj je ale zastavena davem, Mach se přidá k davu. Chtějí konec fašismu, ale střetnou se s jednotkou SS. Mach se tlačí do prvních řad, protože tohle je jeho třetí fronta!

Včelař

Pan Havlík ukrývá tři muže, avšak jen do chvíle, kdy se to dozví SS. Když přicházejí, Havlík schová vysílačku do jednoho úlu, avšak když přijdou Němci, uvidí anténu a rozmlátí všechny úly. Včely vytvoří mrak, který se přelévá. Havlík v troskách najde královnu, vezme i na dlaň. Pak ho fašisté zastřelí a jeho dlaň se stane hrobem včelí královny. Jeho poslední věta zní: „To jsou oni, i včelám berou život“.

Vyšší princip

Vyšší princip je učitel na gymnáziu, třídní septimy. Žáci mu tak říkají, protože toto slovní spojení často používá. Jednoho dne přijde do školy SS a ředitel jde do třídy pro tři nejlepší studenty. Ti jsou zatčeni, protože schvalují atentát na Heydricha. Poté jsou popraveni. Učitelský sbor se rozhodne žáky informovat o tom, jaký je to zločin, ačkoliv si to nemyslí. Černý Petr spadne na Vyšší princip, třídního septimy. Když přijde do školy, nejdříve neví, co má vlastně říci. Ale nakonec ze sebe vysouká větu: „Také já … schvaluji atentát na Heydricha! “. A všichni žáci se postaví do pozoru.

Hlídač dynamitu

Šedesátiletý hlídač třaskavin František Milec je kamarády havíři přesvědčen, aby kradl dynamit. Dlouho jim vše prochází, dynamit používají na odpalování vlaků s municí. Avšak nakonec je Milec odhalen. Běží z práce domů, řekne vše manželce, které to bylo jasné. Má tam schovaný dynamit, manželka ho dá do hrnce, na to hodí oblečení a jde dynamit nenápadně vyhodit do rybníka. Ale nestihne to, gestapo je už před barákem. Vrhnou se na Milce a začnou ho tlouci. Jeho manželka postaví hrnec na plotnu, poté začnou tlouci i ji. Manželé se chytnou, a dynamit na plotně vybuchne.

Vesnická historie

Ve vesnici se objevil uprchlý Rus, který našel úkryt u Bernátů. Na stanici přijde hlášení, že se ve vesnici Rus nachází a Joudal zjistí, kdo ho ukrývá. Poté rodinu udá a zanedlouho přijede gestapo, které odveze celou rodinu na popravu. Po jejich smrti dostane Joudal jejich majetek. Celá vesnice, včetně starosty a četníků přemýšlejí, jak zrádci jeho čin oplatí. Shodnou se na jeho smrti a tak jednou za zimní noci čeká štábní Kudrna na cestě, kudy Joudal jezdí. Jakmile projíždí okolo, vystoupí ze tmy a přečte mu rozsudek. Joudal je vyděšen, myslí si, že bude zastřelen. Ale vesničtí lidé to vymysleli lépe. Na cestě je nastraženo lano, díky kterému si Joudal rozrazí lebku o strom. Neunikl předsmrtnému strachu. Ráno není po provazu ani památky, byla to tragická zimní nehoda.

Nenávist

Účetní Babánek se toulá po střelnicích a učí se střílet. Všichni si myslí, že neumí střílet, ale umí. To ukáže i na barikádách, kde je nejlepší střelec, má patnáct zásahů. Ale to je mu málo, i kdyby to bylo patnáct tisíc, za Heydricha mu zastřelili syna.

Padlý beze jména

Ukrajinec Hryhoryj byl zajat a deportován vlakem, ve kterém všichni umírali. Po cestě zastaví na jednom nádraží a spustí se poplach, přijde nálet, Němci se šli schovat do úkrytů. Tu přijde Rus, který ho pustí ven, on jediný přežil. Hryhoryj uteče a schová se u řeky. Tam ho objeví železničář, který ho uloží ke spánku, dá oblečení – železničářskou uniformu – a nosí jídlo. Čeká na den, kdy se postaví Němcům a ten nakonec i přijde. Přidá se k Čechům, bojuje proti SS. Zemře a na místě je pamětní deska s nápisem: „Na tomto místě hrdinně padl v boji proti hordám SS 5. května neznámý železničář“. Nikdo ho neznal a neměl u sebe doklady.

Pancéřová pěst

Sedmnáctiletý Pepík se už nemůže dočkat, až to propukne. Je se svým otcem v dílně a tu zazvoní telefon. Táta vytáhne pušku a běží na barikády. Přikáže Pepíkovi, aby zůstal s matkou doma, jinak mu zpřeráží nohy. Ale Pepík to nevydrží, běží s davem na Národní třídu. Tam nacisté vraždí lidi. Pepík chce bojovat na barikádách, dostane do ruky zbraň (pancéřovou pěst). Zachrání barikádu, protože na poslední chvíli sestřelí tank a všichni mu gratulují.

Zákeřník

Zákeřník je Němec, Walter, který se skrývá v okně v bytě staré ženy a zastřelí pětiletou Helenku a její kamarádku Vlastičku. Martínek chce odvalit vraha, když vtrhne do bytu, stařena se brání a vypadne z okna. Walter je donucen jít ven, má políbit krvavou zem, ale odplivne si holčičce do obličeje. Ale nakonec je pojídá krvavou zem.

Až vstanou mrtví

Willy Obermayer, německý zubař, utíká pryč z fronty přes Čechy. Přijíždí do vesnice, kterou pomáhal vyvraždit a vypálit. Nestřílel, jen hlídal. Vykradl jeden dům a teď má výčitky svědomí. Když jedou kolem lomu, kde se nacházela vesnice, přepadnou vůz partyzáni a Willy je zastřelen. Jeho poslední slova byla „Já … já … já vám všechno vrátím …“

Němá barikáda

Tři barikády před Vltavou hlídají Franta Kroupa, Holanďan, policista Brůček a několik dalších mužů. Ostatní odejdou bránit břeh a tito tři zde zůstanou, i když ví, že je čeká smrt. Nemluví, barikáda je němá. A proto si Němci myslí, že mají cestu volnou. Avšak jakmile se dostatečně přiblíží, jejich počet se znatelně sníží, protože trojice je připravena.

Z celého díla vyplývá, že jsou Němci suroví, nelidští a samolibí. Příběhy zachycují statečné prosté lidi, kteří věděli, co je to morálka a co jsou lidské hodnoty, a nebáli se postavit Němcům. Právě uvědomění si lidských hodnot byl zdroj jejich síly, bojovali za dobrou věc. Postavy jsou vždy jednoznačné, buď dobré, nebo špatné. Tímto Drda vytvořil jakousi černobílost války.