Novela, kterou autor sepsal během jedné noci, je inspirována dvěma skutečnými událostmi. Roku 1943 byla Němci na Sicílii zatčena skupina židovských podnikatelů, kteří pod falešným slibem, že budou vyměněni za německé důstojníky, vydali kontakty na peněžní konta v neutrálních zemích. Není třeba zmiňovat, že byli poté zabiti. Druhá skutečnost je osud mladé a krásné polské herečky, která se při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi a zastřelila ho.

Děj začíná v koncentračním táboře, kde se nachází dvacet bohatých italských Židů a rozmlouvají s důstojníkem Bedřichem Brenske, který je má na starost. Tu nejvýraznější Žid Herman Cohen zaslechne dívku na rampě, která svému dědečkovi povídá, že nechce zemřít. Rozhodne se pro ni udělat vše, co bude možné, zeptá se, zdali je možno ji vzít s sebou. To je dovoleno, avšak Cohen musí zaplatit velkou sumu. Což ho moc nerozhodí, protože v souvislosti s výměnou za německé důstojníky neustále podepisuje šeky s vysokým obnosem.

Jelikož se zavazadla slečny Horovitzové, půvabné a mladé tanečnice, ztratila, je přivolán krejčí, který jí zhotoví nový kabát a přinese luxusní prádlo, ze kterého si má vybrat něco na sebe. Kateřina se pokusí poslat vzkaz své rodině, avšak i krejčí už ví, že ten zvláštní zápach vznášející se všude kolem, je zápach spáleného masa Kateřininých příbuzných. Děd, matka i šest sester, všichni již byli zabiti.

Jakmile přijde soumrak, vyjedou vlakem k přístavu, kde na ně má čekat loď. Po cestě Brenske přichází s dalšími náklady, neustále je nutno platit další částky, aby výměna mohla proběhnout. Kateřina Cohena požádá, zdali by bylo možno vykoupit i její rodinu. Brenske se toho hned chytne, jsou to další peníze v jeho prospěch.

Poté přijde Brenske s dalším problémem, Kateřina nemá americký cestovní doklad, tudíž ji nepustí přes hranice. Musela by si vzít pana Cohena, aby mohla být připsána do jeho pasu, ale tak se může stát jen v táboře. A tak se vlak vrací zpět.

U tábora je do vlaku zavolán rabín Dajem, který Cohena s Kateřinou oddá. Při tom vyslovuje první modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Kateřina chce, aby byli při svatbě její rodiče, Brenske slibuje, že je zavolá, ale nakonec se nedostaví. Po obřadu znovu vyrazí.

Tentokrát dojedou až do Hamburku, kde uvidí loď s nápisem Německo. Avšak zde dojde panu Rappaportu-Liebenovi, že jde opravdu o podvod. Je celou dobu vůči akci dosti skeptický a nedůvěřivý, nechce platit, a jakmile dojedou do Hamburku, už to nevydrží a vybuchne. To si samozřejmě pan Brenske nenechá líbit a dá strážníkům nenápadný pokyn, aby ho umlčeli. Stráže neotálejí a Rappaport-Lieben je zastřelen. Po incidentu se Brenske omlouvá, že tohle se nemělo stát, stráže jsou trochu prudké.

Aby Židé mohli odjet, musí zaplatit další peníze. A jelikož jsou jejich švýcarská konta již vyčerpána, mají o to poprosit své příbuzné. A tak jim Brenske přinese papír a nakáže jim, aby svým příbuzným napsali, jak skvěle s nimi zacházeli a že je potřeba zaplatit peníze za jejich svobodu.

Protože se nedostává odpovědi, je rozhodnuto, že se pojede jinudy, a to přes Švýcarsko. To znamená, že se vlak zase vrací směrem k táboru. Když tam dojedou, obchodníci jsou spolu s Kateřinou zavedeni do místnosti, která je nazvána svlékárna. Zde je jim nařízeno, aby se svlékli, před odjezdem do sousední země se musí pořádně umýt. Dostanou do ruky mýdlo, poté se pánové svléknou, jen Kateřina otálí.

Jenže Němci hlídající skupinku už jsou nedočkaví, až se začne svlékat a tak ji popohánějí slovy, výkřiky. Teprve když se jeden Němec rozhodne, že jí pomůže, začne se pomalu svlékat, snad aby se jí náhodou nedotkl. Když je celá svléknutá, mají jít do umývárny. Tu se Kateřina rozhodne, že se vzbouří, nebude již jednat tak, jak jí říkají. Jednomu Němci vytrhne z kapsy pistoli a zastřelí ho. Poté zastřelí dalšího.

Náhle se přiřítí posily, naženou skupinku Židů do umývárny. Jenže ze sprch neteče voda, je to plynová komora. Když byli všichni uvnitř, začali je Němci jednoho po druhém střítet. Kateřinu zasáhli přímo do srdce a rána se zatahovala, jako by neměla být vidět. Brenske ji nechal vystavit v sušárně vlasů, kde ležela, ostříhaná, její dlouhé černé a hedvábné vlasy byly zpracovávány. Rabín se za ni modlil podruhé.

Dílo skvěle vystihuje fakt, že člověk udělá i ty nejabsurdnější věci, pokud je alespoň malá šance na přežití. Všem muselo být jasné, že nepřežijí, ale nepustili se té nepatrné naděje a platili dále. Tonoucí se totiž i stébla chytá.