Co dokáže nejednoho kačera opravdu spolehlivě vytočit, je počasí. Přesto že je červenec a dle statistik by měly být denní teploty někde úplně jinde, při dnešním pohledu z okna a na teploměr to vypadá při nejlepším na říjen. Kdo ví, proč musí přes týden, kdy je člověk zalezlý v kanceláři a večer na nějakou turistiku vůbec nepomýšlí, být relativně hezky, a naproti tomu o víkendu kdy člověk může bezstarostně vyrazit na několik hodin ven, musí být zima, zataženo v lepším případě, deštivo a bouřlivo v případě horším.
Kačer se těší na víkend, až bude moc vyrazit za svými krabičkami. Během týdne vymýšlí kde je v okolí nejbližší neodlovená keš, kde jsou nové keše na místech která už dříve navštívil. Pročítá listigny ve snaze zapamatovat si kudy se ke které krabičce jde a kde je v okolí co zajímavého. Seznamuje se s prostředím kolem krabiček a už od monitoru počítače se těší na pátek, respektive na sobotu až bude moci vyrazit.
V sobotu ráno ale občas přijde studená sprcha. Pohled na teploměr kde se rtuť krčí u hodnoty 15 stupňů ještě není tak zlý. Mnohem horší je že na teploměr v přívalu deště nelze téměř dohlédnout. V této situaci se kačer začne modlit k počasí, zdali by si nemohlo nechat pršení třeba na noc, kdy slušní lidé spí a může tedy pršet jak chce.
Bohužel počasí je neumluvitelné. Ani po pěti hodinách přemlouvání, prošení a modlení se to nevypadá že by kačerova snaha a prosby něco změnily. Kačerovi v tom případě zbývají pouze dvě možnosti. Buď zůstane doma a bude se učit další a další listingy a další a další přístupové cesty. Nebo vyrazí více či méně oblečen do deště, aby se vrátil, byť pouze s jednou jedinou krabičkou. Co na tom že přijde celý umáčený v lepším případě, špinavý po pádu do bláta v tom horším. Kačer je dobrodruh. Ostatní kdo kačera potkají, když se vydává do deště v tričku s krátkým rukávem, šortkách, malou taškou na doklady a telefon a na nohou má sandále, si myslí že je to blázen. Že by měli pravdu?