V zimě si kačer ztěžuje, že je venku zima a všude sníh a těší se, až bude teplo. V létě si kačer ztěžuje, že neustále prší a těší se, až pršet nebude. Když neprší, tak je takové horko, že se mu taky nikam nechce. Co je vlastně ideální počasí pro kešování?
Nesmí být sníh, nesmí pršet, nesmí být horko, nemělo by být pod mrakem, … Na něco jsem zapomněla? Snad ne. Jsem tak náročná jen já? Možná…
Sníh značně ztěžuje situaci. Někdy je ho tolik, že člověk ani nenajde ten důležitý objekt, povětšinou pařez. Najít objekt, ve kterém se nachází keš je někdy mnohem složitější a nemožnější než najít samotnou keš.
Když prší, je to taky na dvě věci. Já osobně proti dešti nic nemám, pokud je teplo, mám ho dokonce i ráda, ale hledat v pařezu za mokra, to taky není to pravé. Nehledě na to, že většina majitelů cpe své kešky do igelitového pytle, a sahat za mokra na něco takového je více než odporné.
Když je horko na padnutí, jsou ideální keše u vody, nebo dokonce ve vodě. Ale jinde? Nevím, ale já rozhodně nemám náladu ve vedrech přes třicet stupňů trajdat po městě či lese. Nedávno jsem šla pro keš jen kilometr od domova (ne mého), která se nacházela v lese. Naivně jsem si myslela, že tam bude chládek.
Jenže když je pod mrakem, tak je klování takové smutné. Sluníčko nesvítí na cestu, vše je tmavší a smutnější.
Z čehož vyplývá, že ideální počasí pro klování je slunný jarní či podzimní den. Nebo se snad mýlím?