Hned na začátku člověk pozná, že se nejedná o tuctový horor. Možná za to mohlo zvláštní složení vzduchu, trošku jiná atmosféra nebo momentální psychické rozpoložení. Jedna věc je ale fakt. U většiny Kingových knížek se musíte první třetinou doslova prokousat, ale pytel kostí vás ihned vtáhne do děje. Žádná dezorientace z velkého počtu postav, vy hned víte, o co tam jde.
Mike Noonan, relativně úspěšný spisovatel, hned na začátku knihy přijde o svou manželku Johannu. Netrvá dlouho a zjistí, že nezemřela sama, byla totiž těhotná. Pod srdcem nosila dítě, o které se již dlouho snažili, měla se jmenovat Kia.
Mike dopíše rozepsanou knihu, ale pak se dostaví spisovatelský blok. Nemůže psát, jakmile se o to pokusí, udělá se mu špatně. Čtyři roky to tají, vydává své knihy, které napsal v plodnějších letech. Po těchto trochu děsivých čtyřech letech se rozhodne, že musí z Derry pryč, vydá se do jejich letního sídla u jezera Dark Score, do Smějící se Sáry.
Hned po příjezdu se setká s holčičkou, která se prochází prostředkem silnice a následně i s její matkou. Holčička se představí jako Kia, ale ve skutečnosti se jmenuje Kyra, jsou jí tři roky a neumí to pořádně vyslovit. Šla po prostředku silnice, protože si myslela, že je to bezpečné, jako když jde po přechodu. Její matka se jmenovala Mattie a děkovala Mikemu, že Kyru zachránil.
Tato příhoda se poměrně rychle rozšířila po vesnici a spisovatelův správce Billie ho varoval, aby se od Mattie držel dál, protože má potíže.
A to potíže s jedním velmi bohatým pánem, který si vždy vzal to, co chtěl. Jmenoval se Max Devor a byl to Kyřin dědeček. Jeho syn si totižudělal dítě a vzal si servírku. Rok na to ale nešťastnou nehodou umřel a nyní chtěl Max svého jediného potomka do své péče.
A to už začne strhující děj, při kterém už nelze knihu jen tak odložit. Mike se rozhodne, že Mattie pomůže. Ve Smějící se Sáře se začínají dít divné věci (magnetická písmenka na lednici tvoří slova, zvonek na sobovi sám od sebe cinká – jednou když souhlasí, dvakrát když ne) a Mike pomalu chápe, že tu jde o něco většího. Jo mu při cestě k poznání pomáhá, ale je asi jediná.
Mike zaplatí Mattie právníka, ale nakonec ho není třeba. Po děsivém večeru, kdy ho Max Devor a jeho asistentka Rogette Whitmorová skoro utopí v jezeře, Max spáchá sebevraždu.
V den jeho pohřbu se koná grilování u Mattie, kterého se zúčastní Mike, Kyra, John (právník zastupující Mattie), a dvě další postavy. Strhne se hrozná bouře a to hned v několika smyslech. Ta první je počasí, ta druhá je bouře kulek. Mattie je zastřelena, ostatní mimo Kyry a Mika jsou zraněni. Mike neváhá a odváží Kyru do Smějící se Sáry, kde by měla být v bezpečí.
Ačkoliv jí hlídá, Rogette ji unese. Mike má totiž na starost mnohem závažnější problém, musí uklidit duši Sáry Tidwellová, smějící se Sáry, černošské zpěvačky, která zde byla brutálně zavražděna snad jen kvůli tomu, že byla černá. To se mu s Joinou pomocí povede a jediná hrozba, která tu zůstává je Rogette. Jakmile Mike zjistí, že Kyra zmizela a objeví jeden bílý vlas, je mu jasné, kam se má vydat. S Mattiinou pomocí se mu podaří Kyru zachránit.
A nyní se snaží o adopci. Slíbil, že se o Kyru postará. Ale už nikdy nepsal.
Celou knihu vypráví hlavní postava, Mike Noonan a z občasného předbíhání v ději vyplývá, že vše píše až po skončení všeho. (Když se mnou mluvila příště, myslím, že ani nevěděla, s kým mluví a kde je. Když se mnou mluvila příště, umírala.)
V průběhu knihy si člověk myslí, že ví, co symbolizuje pytel kostí. Je to nějaká minulost, něco, po čem již ani pes neštěkne. Ale v závěrečném dramatu se objeví i ten skutečný pytel kostí, jsou to kosti Sáry Tidwellové a jejího syna.
S klidným svědomím můžu zařadit knihu mezi nejpovedenější kousky, které kdy King napsal. kniha postrádá počáteční zdlouhavý úvod do děje, a ačkoliv se hororové scény neobjevují od začátku, kniha dokáže udržet čtenářovu pozornost. I když jsem si po prvních pár stránkách říkala* sakra, zase spisovatel*, nelituji, že jsem knihu neodložila.