Smalt. Na první pohled slovo, které označuje něco, co se dnes už nepoužívá. Smaltované nádobí přece používaly naše babičky a dnes je nahradila nerez, ocel a teflon.
Smalt ale neumřel, smalt je všude kolem nás, jen si to neuvědomujeme. Stačí jen vyjít do ulic a koukat se. Hledat smalt. Budete sami překvapeni, kde všude ho najdete.
V první řadě se smalt používal při vyrábění nádobí. Dnes si asi už všichni nepamatují smaltované hrnce, protože je to už spíše retro záležitost. Ale stále můžete sehnat smaltované nádobí, například pečící formy.
Venku jako první určitě uvidíte smaltované cedule. Uliční cedule, které hlásají čísla popisné a orientační bývají často ze smaltu. Ale i označení institucí, různé reklamní cedule nebo cedule se zákazem.
Ale tam rozhodně využití smaltu nekončí. Využívá se také hojně v architektuře. Byli jste někdy ve stanici metra Kolbenova? Nebo Vysočanská? Ládví, Hloubětín, Letňany, … Tam všude byl použit smalt. Vždy když jsem na některé ze stanic vystupovala, fascinovaly mě lesklé stěny a přemýšlela jsem, z jakého materiálu asi jsou. Ani ve snu by mě nenapadlo, že je to smalt, protože ten přece patři jen na hrnce. Jenže smaltované nádobí už je minulost, budoucnost smaltu je v architektuře.
Co to tedy vlastně ten smalt je? Je to křemičitá tavenina, která je příbuzná jak sklu, tak porcelánu. Je to vlastně něco mezi a to i teplotou při výpalu v peci. Ta leží přesně na rozhraní skla a porcelánu. Smalt vytvoří na povrchu kovu ochranný povlak, který je charakteristický svou hladkostí a svým leskem. Smalt je sice křehký, ale vydrží stovky let bez změny barvy i úbytku leku. Kov je navíc chráněn proti korozi.
Smalt je látka, která má pro architekturu dvě důležité funkce a to estetickou a konzervační. Kov chrání před poškozením a rzí, nepustí k němu vlhkost a tak značně prodlouží jeho životnost. Navíc díky svému lesku a velkým množstvím barevných kombinací dodává stavbě ten správný vzhled.