Rozhodně nejsem typ člověka, který vymetá festivaly, ale některé si prostě nenechám ujít. Tento víkend se v Libochovickém zámeckém parku konal festival Rock co rok, který se těší mé pravidelné účasti.
Proč zrovna Rock co rok? Pro mě to má obrovskou výhodu hned z několika pohledů. Snad ta největší je fakt, že skoro bydlím kousek od místa konání, takže si kdykoliv pro cokoliv můžu dojít domů. Znalost okolí je samozřejmost, která se hodí.
Druhé plus z mého pohledu je datum konání. Vždy plus mínus na mé narozeniny, takže je to perfektní dárek. A ještě k tomu zadarmo, protože vstup je dobrovolný.
Ale přejdeme k těm objektivnějším výhodám, ne každý je místní. Již zmíněná výhoda je dobrovolný vstup. Nemusíte platit nekřesťanské peníze, dáte jen tolik, kolik uznáte za vhodné. A ještě k tomu je to festival v zámeckém parku!
Kdo se podíval na mapu, tak ví, že Libochovice lež na řece Ohři. Což je další, obrovská výhoda – skvělé koupání hned vedle místa konání! Tuhle výhodu ještě umocňuje znalost okolí, protože pak se v klidu najde nezalidněný kousek řeky.
Nejvíc ale oceňuji to, že je to malý festival. Ačkoliv si myslím, že Libochovice jsou vhodné místo i pro mnohem větší, jsem ráda, že tomu tak není. Nemám ráda hodně lidí pohromadě. Letošní návštěvnost byla ideální, žádné davy, ale prázdno taky nebylo.
Letos i celkem dobře vyřešili místo konání. Do loňského roku byl festival v městském parku, takže to mohlo rušit obyvatele Libochovic, ale zámecký park je trochu odlehlý a tam už byli vyrušováni maximálně tak krtci.
Ale dost o výhodách malého libochovického festivalu, trošku přiblížím letošní ročník. Pro mě byly letos největším lákadlem dvě kapely – Imodium a UDG. Když jsme se v poledne sešly, tak bylo rozhodnuto, jdeme se koupat do řeky! Takže rychlý výběr místa v mozkové mapě, koupání, slunění se, pití uprostřed řeky, … Postupně přibývali lidi a já zapomněla na Imodium! Což mě celkem mrzí, ale můžu s tím žít. Když jsme se došourali zpět k pódiu, začali hrát UDG, což mě potěšilo, … Večer řešení, jak bude spát pět lidí ve stanu pro tři, ale nakonec vyřešeno, konec dobrý, všechno dobré. Už se těším na další ročník!
Jen to probuzení, a tradiční věta Už nikdy nebudu pít!