Když se tak porozhlédneme po českém bloggerském prostředí, zjistíme, že je to vlastně jedno velké smetiště. Ale takové zvláštní – je místo, kde je na hromádce hrstka těch pravých blogů, které jsou, jak je nám všem jistě známo, podle kvality rozvrstvené.
Ale řekne mi někdo nějaký počet? Asi těžko. Ale dejme tomu, že jsem během poslední doby narazila na 1000 blogů. Kolik z nich bylo aspoň existence hodných? 10? 20? 30? Více snad ani ne. Sakra, určitě ne!
Zamyslete se. Kolik znáte blogů, které za něco stojí? Stačí vám na to jedna ruka? Nebo dvě? Dvě určitě budou stačit.
Ale kde je vlastně ta hranice, který blog splňuje existenční požadavky, a který ne? Jsou někde sepsány? To těžko.
Skvělým příkladem je soutěž o blog roku na Emagu. V prvních kolech se poprali „velcí bloggeři“, ale jak to vypadá teď? V jednom kole nevyhraje úžasný a dokonalý Pája Vogl a v jiném skončí skoro první (jen o jeden hlas!) blogísek Pokec u lištičky?!
Myslím si, že Emag udělal chybu ještě před začátkem celé této ostudy. Autor soutěže o blog roku si nepoložil zásadní otázku. Kolik je kvalitních blogů? Ono jich je sakra málo, každý týden vybrat pět blogů? Celý rok? Ach, jak naivní ti lidé jsou.
Ano, už k tomuto tématu bylo napsáno. Jenže víte, co je největší problém? Že ti, co by se nad touto problematikou měli zamyslet, si to nikdy nepřečtou. Je to jak házet perly sviním…