Snad si nešlo nevšimnout, že jsem už téměř měsíc nenapsala žádný článek. Rozebírat to, proč jsem nepsala je zbytečné a navíc takové články přece nesnáším… Myslím si, že by se ale dal problém zobecnit a tak se stát zajímavou četbou i pro jiné lidi, ne jen pro mě.
Takže jak dojde ke dlouhému mlčení, když jinak blogger vykřikuje každý den? Je to naprosto jednoduché. Nemá čas. Ano, nemá čas jeden den, možná dva. Většina lidí je navyklá na nějaký režim, a když nastane víc jak jednou neplánovaná situace, tak mají problém najet na původní plán.
Přijdu ze školy, začnu psát. Jenže pak přijdou ty výjimečné týdny, kdy se musím učit a nepíšu. Neměl by být problém začít psát hned o víkend, jenže pak si člověk řekne, že jeden den ho už nezabije. A tak se to táhne, dokud se nestane něco neobvyklého a člověk si neřekne, že už musí zakročit.
A tak zakročí. Pak mohou nastat tři případy – buď vše znovu pojede, nebo přijde další výpadek, zpravidla ještě větší, či dokonce konec činnosti.
Podle mého názoru je tohle jediný problém. Stačí pouze krátký výpadek a všechna snaha je marná, každý pokus dopadne téměř katastrofálně. Ale na druhou stranu…
… užila jsem si několik týdnů učení, něco nicnedělání a týden výletu bez depresí, že nemám přístup na internet. :)