Exkluzivní rozhovor s Kešulákem

Dnes vám přináším exkluzivní rozhovor s Kešulákem, osobou mnoha lidmi nenáviděnou a mnoha milovanou. Co je důvodem tak naprosto odlišných názorů na tuto osobu? Založil totiž sérii čítající momentálně 17 keší. Sedmnáct mikro krabiček, které jsou položeny po sto šedesáti metrech. Samé díky za bodovky, ale prý mají nějaký cíl.

Ahoj Kešuláku, co tě vůbec přimělo souhlasit s mým návrhem a poskytnout rozhovor?

Zdravím všechny čtenáře a samozřejmě i tebe, Tintino.

Sám nevím, možná jsem chtěl konečně všem najednou vysvětlit, jak to s těma keškama je a ne neustále odpovídat na dotazy jednotlivců. Přijde mi zbytečné na jednu věc odpovídat stále a pořád, přitom nepoužívat při odpovědi ctrl+c a ctrl+v. A pak mi přijde nespravedlivé, že tomuhle odpovím takhle, a jinému na stejnou otázku trochu jinak. Tak hrr na mě, předpokládám, že máš připravené stejné otázky, jako má plno jiných kačerů.

V to doufám. Tak začneme od začátku. Co tě přimělo založit tolik keší na jednom místě?

Musím přiznat, že mě k tomu tak trochu inspirovala série, která vznikla u Teplic. Celou jsem ji prošel a nelíbilo se mi, že tam nebyly žádné cesty od keše ke keši a že člověk musel prolézat všelijaké křoví. Nedělá mi problém hledat podobně umístěné keše, ale když jich je víc, tak už to člověka otráví. Začne myslet na ty jednoduché, co po nich dojde po cestě. A tak vznikl nápad. S realizací už to bylo horší, nevěděl jsem kde tuto sérii uložit. Ale to vyřešila návštěva Windstor Castlu. Lokace se přímo nabízela: Žádné keše v okolí, polní cesta s žádným velkým převýšením a hlavně krásný výhled do Českého středohoří.

Výhled je tam opravdu nádherný, ale nemyslíš, že dálnice ten začátek trochu kazí?

Záleží na úhlu pohledu. Ano, projíždějící auta natropí hluk a to rozhodně atmosféře nepřidá, ale zase na druhou stranu díky tomu začíná Cesta hned u odpočívadla na dálnici. Mně osobně se líbí i úsek podél dálnice, z tohohle pohledu si člověk víc uvědomí, jak rychle tam auta jezdí a jak nebezpečná dálnice je.

Má Cesta vůbec nějaký cíl? Když už si člověk myslí, že je konec, jsou publikované další. Kolik jich plánuješ?

Sám nevím kolik. Chtěl bych Cestu udělat s návratem aspoň do Vrbičan, ale bohužel jsem na jednom rozcestí zvolil špatnou stranu a skončil na konci cesty. Takže jsou 16 a 17 trochu mimo, ale dlouho nebudou sami. Po položení dalších krabiček jsem zjistil, že tam co byla cesta, je teď obrovská díra, takže to znamená další návrat. Poslední možnost už se zdá použitelná, ale došly mi krabičky, takže pokud má někdo nějaké filmovky, hlásím se o ně. :) Momentálně je položeno 23 krabiček a rád bych skončil na kulatých třiceti.

Stále jsi se ale nezmínil o cíli. V jedné keši je návod, jak najít cíl, jenže žádný Cíl zatím nebyl publikován.

No, to nebyl. Cíl přece bude na konci Cesty, to je jasné. Dokud nebude Cesta celá, nebude ani Cíl, takže nezbývá než jen čekat. :)

Jak bys ohodnotil ohlasy na Tvou sérii?

No, sám nevím, co si mám myslet. Je ta Cesta teda dobrá, nebo úplně špatně? Slýchám hodně kritiky, že to jsou jen zbytečné díkyzabodovky. Ale to píšou jen lidi, kteří se na všechny vydají. Jsou nakonec určitě rádi, že našli tolik bodů. Už bych s tím seknul, možná dokonce všechno poslal do archivu, ale pořád je zde skupina lidí – a to asi tak stejně velká jako ta první – které se keše líbí. Cestu si chválí především rodiny s dětmi, dětem se moc líbí nacházet tolik krabiček a předhánějí se, kdo jich najde více. Přišlo mi hned několik emailů od kačerů-rodičů, kteří mi za sérii děkují. Za to děkuju já jim, protože vím, že je za sérii aspoň někdo rád. Názory lidí, kteří vše jen kritizují mě zas tak moc nezajímají. Jediná kritika, nad kterou jsem se zamyslel, je spojitost s jedním obrazcem. Několik keší v blízkosti obrazce šlo do archivu kvůli logům „odloveno pře lovení série“. Tak doufám, že dvě nádherné keše v blízkosti nepostihne stejný osud.

Snad poslední otázka co mě napadá je spojitost mezi tebou a blbulákem. Plno lidí si vás spojuje, je to tvoje práce?

Blbulák opravdu nejsem. Byl to pravděpodobně pouze pokus o poukázání na nesmyslnost keší na lovosických nádražích. Bohužel ne tak účelná, jako opakované ukradení celé nádražní série. :( Ani bych se nedivil, kdyby v tom měl prsty taky blbulák.

Na závěr jsem si schovala otázku, která mě zajímá snad nejvíce. Kdo je vlastně ten kešulák?

Tak na tuhle otázku ti neodpovím. Jednou prozradím, kdo jsem, ale ještě chvilku bych si to rád nechal pro sebe. Možná je anonymita zbytečná, protože mě stejně moc lidí nezná, ale momentálně se pod přezdívkou kešulák cítím mnohem lépe. :)

Dobrá, nebudu dál šťourat a děkuji ti za rozhovor.

Také děkuji a rád ti v případě zájmu poskytnu další. ;)

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *