Fotografie jsou kouzelné, ale ty černobílé ještě více. Co je vlastně na černobílých fotkách tak přitažlivého a krásného?

Snad na první pohled je poznat, že fotkám chybí barvy. A právě to je zdrojem všech předností černobílých fotek. Barevné fotky jsou sice pěkné, ale právě barvy často odlákávají pozornost od toho hlavního. Pokud na fotce barvy chybí, vynikne to důležité, člověk dříve a lépe pozná hlavní objekt i myšlenku fotografie.

Černobílé fotky se vlastně skládají jen ze světla a tmy. Je mnohem těžší vyfotit pěknou černobílou fotku než pěknou barevnou. U černobílé fotky často silněji vynikne kontrast, a s ním i tvary a struktury vyfocených objektů. Motiv se tak stane výraznějším, fotka působí mnohem silněji a vypadá svým způsobem i hlubší.

Dříve se fotografovalo jen na stříbro a tak nebylo možné jednoduše vyrábět barevné fotky. Mnohem častější proto byly ty černobílé a to je možná důvodem, proč černobílé fotky vypadají starší, než jsou. Černobílost dodá fotce vzpomínkový nádech, který ještě znásobí trocha šumu.

Snad nejúžasnější na černobílých fotkách je jejich vyvolávání. Pokud fotíte na černobílý kinofilm, není vůbec složité si fotky sám vyvolat doma, v zatemněné koupelně.

Vyvolávat si fotky své fotky má své kouzlo. Do posledních momentů vlastně vůbec nevíte, jak bude fotka vypadat. Je to překvapení nakonec. Každé fotce při vyvolávání věnujete minimálně 15 minut, a tak vás výsledek o to více potěší. Je úžasné pozorovat, jak se tvář, květ nebo budova pomalu ukazuje.