kniha Jako rak od německého spisovatele Güntera Grasse byla napsána roku 2002 a vypráví o lodi Gustloff, která se roku 1945 v důsledku zasáhnutí trupu ruskou ponorkou potopila. V knize se ale neodehrává pouze tento příběh, ale i příběh z dnešního života. Dalo by se říci, že nám kniha ukazuje vliv potopení lodi na některé lidi, kteří žijí v dnešní době. Abychom vše pochopili, musíme být obeznámeni i katastrofou.
Těžko říci, co je hlavní děj, zdali potopení lodi nebo příběh odehrávající se v současnosti. Nerada bych jeden nadřazovala nad druhý, a proto jim nechám stejnou důležitost. V roce 1945 byla ruskou ponorkou u polského pobřeží potopena loď, která byla plná uprchlíků. Loď nesla jméno po jednom důležitém německém funkcionáři. Jmenovala se Gustloff. Wilhelm Gustloff byl zastřelen židem Davidem ve své pracovně. Byl nacisty považován za mučedníka, a proto po něm pojmenovali loď.
Na poslední plavbě beztřídní lodi Gustloff se na palubě octla i těhotná Ursula Pokriefke, matka Paula Pokriefke, vypravěče příběhu. Tulla katastrofu přežila a na záchranné lodi porodila Paula. Ale ani tato věc není jistá, Paul se domnívá, že se narodil na palubě lodi Gustloff.
Tulla má tendenci neustále vypravovat o té zatracené lodi, ale Paul ji nechce poslouchat. Ani nechce o lodi informovat další lidi, je novinář, ale matku zklamal, protože nehodlá o lodi nic napsat. Matka ale nalezne naději ve svém vnukovi, chlapcovi žijícímu u své matky, Konnym. Ten se o loď velmi zajímá a hltá každé slovo.
Jedny Vánoce dostane Konny od Tully počítač. A to odstartuje cestu do záhuby. Na internetu šíří pravicové výpovědi o lodi Gustloff a samozřejmě i o člověku, díky kterému loď nese toto jméno. Konny na sebe vezme roli Wilhelma Gustloffa a celkem rychle najde i přítele-nepřítele, člověka, který se vydává za Davida Frankfurtra. Spolu vášnivě diskutují a právě na tyto diskuse náhodou narazí Paul.
Ze začátku neví, že je to on, ale diskusi sleduje a po čase není pochyb. Vydá se za Konnyho matkou, ale vlastně ani neví, co má dělat. Nikdo nic nepodnikne a nakonec vše dopadne tak, že si Konny a David domluví schůzku, kde Konny Davida zastřelí.
Kdo je vinný, že vše došlo tak daleko? Vinnu nikdo nebere na sebe, každý ji dává někomu jinému. Vinna byla Tulla, která o lodi neustále vyprávěla. Vinna byla ona, protože Konnymu dala počítač. Vinna byla matka, protože nedokázala uhlídat svého syna, kterého měla ve své péči. Vin byl i otec, který se svému synovi vůbec nevěnoval. Ale vinni byli i učitelé, kteří Konnymu neumožnili mít referát o této lodi.
A proč se kniha jmenuje jako rak? Přesněji přeloženo by to bylo „račí chůzí“ (Im Krebsgang). Název nemá nic společného s dějem, ale se způsobem vyprávění. kniha se čte velmi obtížně, neboť autor neustále skáče z jedné časové roviny do jiné a časových rovin tam opravdu není málo. Pohybuje se jako rak, nejde přímo za cílem, ale neustále odbočuje a vypráví jiné věci.
I když se kniha nečte lehce, díky příběhu ji musím zařadit mezi podařené. Když se člověk prokouše začátkem, už mu nedělá problém orientovat se v ději. Nejlepší je přečíst knihu jedním dechem, ale dá se číst i po kouskách. Přečtení dovede člověka k přemýšlení, k přemýšlení o pravicovém extremismu a hlavně o jednoduchém anonymním šíření myšlenek po internetu.