Tento týden byl velmi zvláštní. Nejenže jsem poznala člověka, díky kterému jsem si uvědomila hned několik věcí, ale také jsem pravděpodobně přišla na to, co chci v životě dělat. Možná to spolu dokonce i souvisí.
Od úterý jsem byla ve městě Freiberg, kde byl připraven pro několik Saských žáků program v podobě provádění experimentů. Vše bylo rozděleno do několika bloků, každý den se konaly dva. Prováděla jsem pokusy v laboratoři organické, anorganické, analytické, technické i fyzikální chemie, navštívila důl a obří výstavu krystalů a drahokamů.
To mě přesvědčilo o tom, že s geografií se kamarádit nechci, protože kameny jsou nudné. Asi nejvíce mě bavila analytika, což posílilo můj zájem o chemii životního prostředí na Karlově univerzitě. Za ty čtyři dny jsem poznala, které odvětví chemie je mi nejbližší, ještě ve středu večer jsem na tuto otázku odpovídala slovem „nevím“.
Když přišla nabídka zúčastnit se této akce, nebyla jsem si jistá, jestli chci ty čtyři dny ve škole zmeškat, jestli chci být zavřena někde v laboratoři. Teď musím říci, že jsem se rozhodla správně. Člověk by měl využít příležitostí, pokud stejně jako já před několika hodinami nevíte, co se životem, chopte se podobných příležitostí, vyzkoušejte toho co nejvíce. Nemá cenu jen sedět a přemýšlet o rozhodnutí. Činy, zážitky a zkušenosti jsou mnohem důležitější!