Poslední kniha Julia Fučíka, komunistického novináře, literárního a divadelního kritika, překladatele a oběti nacismu, byla napsána v posledních letech jeho života, kdy z politických důvodů pobýval v nacistickém vězení.
Kniha byla napsána zvláštním způsobem. V posledních měsících života mu dozorce nosil tužku s lístky, a potají popsané odnášel z cely ven. Po konci války se Fučíkova žena Gusta rozhodla, že vše publikuje jako knihu.
V knize se prolíná minulost, budoucnost i přítomnost, ale přesto je jednoduché se orientovat v ději. Fučík popisuje svět kolem sebe – protinacistický odboj, výslechy, spoluvězně, dozorce i bývalé přátele.
Jedna schůzka s přáteli se stala osudnou, do bytu vtrhlo gestapo a všichni byli zatčeni. Fučík se vydával za profesora Horáka, ale záhy byla odhalena jeho pravá totožnost komunistického novináře. Přišly drastické výslechy, ale Fučík vydržel a neprozradil nic na své přátele, ačkoliv byl bit a mučen. Po výslechu nemohl více jak měsíc vstát, dokonce už ho prohlásili za mrtvého, ale on přežil.
Byl na cele s dvěma dalšími muži. Jeden se jmenoval Karlík, druhému říkali otec. Karlík ale dlouho nevydržel a tak zůstali na cele sami dva. Otec Fučíkovi pomáhal, aby přežil a při tom se divil, co všechno Julius vydrží. Na výslechy byl odnášen na nosítkách a nejednou omdlel. Ale přesto nezradil své přátele.
Přemýšlel, kdo mohl zradit, kde se gestapo dozvědělo a té osudné schůzce. Asi to byl Mirek. Místnost, kde se čekalo na výslech, byla vězni označována jako biograf. Nacházely se tam totiž lavice, které byly v řadách proti bílé zdi, na které bylo v myšlenkách promítnuto nemálo filmů, lidských příběhů plných utrpení a mučení. Tam Fučík potkal plno známých, na kterých viděl, zdali zradili či zradí. Lidé tam nemluvili, ale přesto spolu komunikovali, a to skrz posunky.
Fučík byl všemi ve věznici vážený, a i přes všechno mučení zachoval hlavu vztyčenou. Jediné východisko z této šlamastiky pro něj bylo nastolení komunismu, jedině komunisté mohou zachránit miliony lidí. Věřil ve správnou věc, chtěl konec násilí, ale neuvědomoval si, že snad každý člověk využije svou moc. …