Kde začít? Asi na začátku.
Přiznávám se rovnou, že když jsem se přihlásil na tuto akci, tak jsem ještě vůbec neměl ponětí, do čeho jdu. Jednak proto, že počet mých nálezů není nikterak oslnivý oproti dalším kačerům, jednak proto, že podobné akce jsem se ještě nezúčastnil a jednak proto, že vyzývatelkou pro akci byla krásná slečna a pod takovým vedením jsem trochu nevěděl, co se dá očekávat.
Cca měsíc před plánovaným začátkem akce jsme začali na autorkou vytvořeném fóru, společně řešit první mysterky a na stejném místě se pak debatovalo kam, že to vlastně půjdeme a pojedeme, a kde to všechno prolezeme a vysbíráme. Jako hlavní lokalita byl vybrán levý břeh Vltavy od severního kraje, oblast Šárky a Lysolají, ze severozápadu až po Rozvadovskou spojku a na jihu mělo být vše zakončeno Barrandovem. Samozřejmě skutečná cesta nakonec vedla i do jiných pražských částí ale o tom až později.
Den před vlastním začátkem akce, jsme se postupně domluvili kdo kam přijede, kde kdo koho vyzvedne a kde se pro podrobné vytvoření plánu naší cesty. Jako výchozí bod pro plánování se ukázal být ideální byt jediného Pražáka, tedy _edy_, kde jsme postupně dali dohromady přesný plán téměř všech kešek, pěkně postupně jednu po druhé. Během plánovaní jsme ještě došli na metro pro Tinku a v zápětí pro Jani007. Ve stavu čtyřech lidí jsme se vrátili k _edovi_ a dopilovali poslední zbytky trasy.
Po zjištění, že se blíží čas vyzvednutí posledních tří lidí, jsem se sebral a dojel nejprve pro Pattricka do Motolské nemocnice a v zápětí na metro Zličín pro Sassyyka a Jephyho. Protože byla chvilka času a na Zličíně malá rychlá tradička, rozhodli jsme se, že si ji rovnou, když už tam jsme, odlovíme. Úspěch se dostavil a, i když tato keš nebyla počítána do bagru, měli jsme první a to se počítá. Cestou na Arbesovo náměstí, kde nás čekala první zahajovací multinka jsme měli trochu zdržení z důvodu neshody s policií ČR, které trvalo, než mi vypsali blokovou pokutu, za průjezd stopky , nicméně na domluvené souřadnice jsme dorazili právě v čas a mohlo se již v plné sestavě začít.
Plán byl takový, že najdeme v Kinské zahradě všechno, co půjde, ale logovat budeme až o půlnoci do finálovky startovní multinky, a krabičky které nalezneme dřív, budou zalogovány až po startovní multině. Pochopitelně plán je od toho aby se měnil, takže první změna nastala hned u Štefánikovy hvězdárny, kterou jsme nakonec logovali první přesně o půlnoci a původně plánovaná multi byla až druhá. Dále následovali cestou nahoru nalezené krabičky Karpatský kostelík a Letohrádek Kinských, které jsme logovali za mírného deštíku, naštěstí však pršet v zápětí přestalo a do konce akce, až na pár minutek během sobotního poledne, nezačalo.
Následovali krabičky v okolí anděla, Růžový tank, ze kterého už není na Náměstí Kinských vůbec nic, finálovka mysterky Město andělů a Počkej chvíli na autobusovém nádraží u ženských domovů. Krasojízda pokračovala u Pražské záchranné služby u Smíchovského nádraží, samozřejmě nesměla chybět krabička na lávce pro pěší spojující Nádražní ulici a Radlickou. Další dvě krabičky jsem měl již ulovené, snad se nespletu, když napíšu, že to byly mosty Vyšehradský a Palackého.
Nyní nastala další drobná změna v plánu, místo abychom zůstali na našem břehu, vydali jsme se na druhý břeh Vltavy, najít pár krabiček v okolí Karlova náměstí. Které jmenovitě to byly, nemá asi cenu vypisovat, vyzdvihnul bych pouze dvě keše.
První Maskaron u velmi zajímavého místa a to u zřejmě nejstaršího zachovalého patníku v Praze. Maskaron představuje šklebivce s nafouklými tvářemi, vyplazeným jazykem a zatočenými rohy. Pokud se zde kačer podívá nad svojí hlavu, uvidí sochu Viselce od umělce Davida Černého, osobu vystrčenou do ulice držící se jednou rukou trámu na úrovni střechy jednoho z okolních domů.
A druhou keš Reynevan w Czechach která má pro mě osobně dvě prvenství, jednak to je moje první nano, a druhak má, nevím proč, dvě finálové krabičky těsně u sebe. Poté následoval přejezd zpět na správnou stranu řeky a hned se musím zmínit o perfektním listingu na keši Dortová, aneb jak pejsek s kočičkou vařili dort. Finálka je umístěna skoro u sloupu na kterém je jakási jiná hra, která možná nejednoho hledače zmátne. I nás v první chvilce zmátla.
Následovala krabička Lennon Wall, kde asi na nejednoho dýchne úžasná historická atmosféra, následována zajímavě schovanou krabkou na Karlově mostě, desítky lidí ji mají denně na očích a vůbec netuší, že v té vrtané díře v pilíři po kontrolní sondě něco je.
O pár metru vedle je jeden z pražských unikátů Nejužší ulička v Praze, kde je provoz řízen semafory, protože zde opravdu není šance, aby se dva lidé vyhnuli. Ulička slouží jako přístup a zároveň únikový východ z blízké restaurace, a právě kvůli kolaudaci musí být provoz v ní řízen světelným znamením.
Následovalo popojetí do oblasti Holešovic, přes Bubeneč až do Dejvic, kde si toho bohužel moc nepamatuji, těžko říct jestli proto, že byla hluboká noc a můj mozek spinkal a reagoval jen na podněty typu: semafor zelená můžeš jet, semafor červena stůj a bacha tady je waypoint zastav. Těžko říct proč mi tu nic neutkvělo v paměti. Co mi v paměti utkvělo, jsou keše Mullerova vila a Kostel svatého Norberta. Vila proto, že pod její finálovkou jsem v tom křoví seděl, ale důmyslně ukrytou krabičku v maskovacím pytlíčku neviděl, ale naštěstí ji Tina viděla. Kostel proto, že mi nedovolili tam dojit těch pár metrů pěšky, ale jeli jsme tam autem a vím, že nahoře už bylo světlo a že přicházela první mírná krize, kterou naštěstí zažehnal Red Bull.
U Střešovické nemocnice o kousek dál, jsme mírně zakufrovali, jednak tam z bran nemocnice neustále vylézal nějaký člověk a druhak proto, že jsme měli nepřehlédnutelný objekt z nápovědy ale keš nikoli, až když jsem začal okolí objektu pročesávat rukama, na krabičku jsem narazil. Následovala keš u ploché dráhy na Markétě, která byla následována disabled krabkou věnovanou geniálnímu zpěvákovi, hudebníkovi a skladateli Karlu Krylovi. Jedna rychlovka u Malostranského hřbitova, díky které se část výpravy poprvé najedla. V místě parkováni vozidel má totiž krámek jeden z šikmookých, ale za to šikovných spoluobčanů a bageta velmi narychlo snězená přišla vhod, asi tak stejně jako bod za nalezenu krabku.
Po Plzeňské nahoru pokračujeme k bývalé snad poslední osadě ve městě s názvem Budianka. Jsem celkem rád, že edovi nevyšel nápad lézt tam přes tu zeď, ale že jsme to s kolegou tuším, že s Jephym pěkné obešli a po pár minutách, kdy jsme si mírně spletli hinty, krabičku nalezli, zalogovali a pokračovali dál přes Košíře do Jinonic, přes Luka, Lužiny, Stodůlky až do Řep. Zde musím určitě vyzdvihnout Hradníkovu tramvajovou keš, kterážto svým provedením patří určitě mezi nejlépe zpracované z dnešní akce.
Následuje přejetí k jihozápadnímu kraji Prahy, do vesnice Holyně ke stejnojmenné krabičce, na Konečnou tramvají na Barrandově, zde několik keší například u Barrandovských filmových ateliérů, sjezd dolů k Barrandovskému mostu, na krabičku Traffic keš s výhledem na všechny typy dopravy které lze u nás vidět. Pokud má kačer štěstí, uvidí najednou letadlo, loď, vlak, automobily, tramvaj, autobus a jediné co asi neuvidí, pokud nebude mít rentgenové oči je metro. Kdyby chvilku před touto krabičkou nezačalo opět slabě pršet, bylo by tu moc krásné místo.
Následovala keš Gymnázium Buďanka. Těžko říci, jestli to byl nějaký chyták nebo proč souřadnice ukazovali asi 100m od skutečného umístění keše, ale vše dobře dopadlo. Za ustavičného štěkotu psa, zřejmě hlídače krabičky, nakonec úspěšně nalezeno. Co jsme ale nenalezli, byla odtud cca 150metrů vzdálená keš Lidová vesnička, ke které sice na dvou místech vypadal přístup rozumně, avšak hodnocení terénu a skutečný stav terénu neodpovídali. I přes to jsme se Tinou vydali podívat, jestli náhodou nenajdeme tam v té mokrá trávě něco, co by odpovídalo krabičce, bohužel jsme byli neúspěšní. Úspěch se však dostavil při popojíždění na další lokaci, kdy se vzdálenost k Lidové vesničce podezřele moc zmenšila a zespodu jsme již byli během pár minut úspěšní.
Následovalo mírné zaváhaní v podobě špatně určeného cíle, na navigaci jsem zvolil špatné místo a zajeli jsme tak úplně někam jinam, než k finále keše Motorové vozy. Naštěstí stačilo zjistit, že finálovka je trochu někde jinde a po pár metrech jsme zastavovali u úspěšnějších souřadnic. Následovalo klidné odlovení krabičky před zraky dvou mudlů, kteří asi ani netušili co že se to pod nimi děje.
Pokračovali jsme ve výstupu na pražský Děvín, kopec kde jsme nejdříve našli finálovou mystery keš Tichá pošta a za úžasného výhledu na téměř celou Prahu jsme pokračovali dále na tematicky nazvanou keš Praha na dlani. Vhodnější jméno snad ani autor vybrat nemohl. Samozřejmě, že když už jsme tu nahoře byli, nesměli jsme zapomenout na nedalekou keš Oříšek, aby se ten Louskáček, kterého jsme našli o několik minut nebo hodin dříve, necítil tak osamělý a měl co louskat. Rozloučili jsme se s výhledem a stejnou cestou, jakou jsme přišli, jsme scházeli zpět dolů k vozidlům. Co nám autoři chtěli říct krabkami Prvoaprílová bláznovská a mysterkou Páternoster opravdu nevím, ale byly po cestě, takže neunikly naším očím společně s krabičkou u usedlosti Koulka.
Tímto byl téměř hotový plán, alespoň co se kešulek týká od severozápadu po jihozápad, a protože zde už nebylo co lovit, naše další kroky směřovali nahoru na Hradčany pro poslední čtyři krabičky dle našeho plánu. Úspěšně nalezeny Hradby, neplánovaný Pohorzelecz, Nový svět Hradčany a konečně konečná, alespoň dle plánu, Písecká brána.
Plán došel, co dál? Půl páté odpoledne přeci nepojedeme domů. Takže kam? Volba padla celkem jednoznačně na ZOO a Gekoní mystery keš. Po přejezdu Prahy parkujeme kolem páté hodiny před ZOO. Následuje drobná výměna názorů o tom, kde se smí a nesmí parkovat, a po pár minutách šťastnější část z týmu hlásí, že máme a můžeme pokračovat.
Následovalo lovení na levém břehu Vltavy a ještě na severu, tzn. ve městských částí, jako jsou Bohnice s keší Autentika, Dolní Chabry a chaberský Zkamenělý slouha. Velmi zajímavá procházka po Ďáblickém lesoparku, začatá keší/nekeší Halloowen, uloženou na soukromém pozemku a ještě v igelitovém pytlíku místo krabičky, no proč ne. Krabička 28. únor skovaná pod fotbalovým trenérem.
Samotného by mě zajímalo, proč se krabička v lese jmenuje Brutal legend, stejně tak Velikonoční neměla s obsahem vůbec nic společného, ale byly tam a to se počítá. Zmínit musím naprosto ukázkově odlovenou keš Stará náves v Letňanech, dokonalý odlov před zraky mudlů kteří vůbec nevěděli co že se to před jejich zraky děje. Paráda, to se povedlo.
Následovaly krabičky Lesopark Letňany, Svatá cesta a Kbely 1923, o jejímž důmyslném otvíracím mechanismu, který jak říká hint má háček se musím také zmínit. Po odlovení této keše se náš tým už začal trochu rozkládat. Nejprve byli odvezeni Sassyyk a Pattick na nejbližší metro, kteří jakožto mimo pražští museli brat ohled na dopravu a na to jak se dostanou domů. Spolu s ostatními jsme po vyložení kluků zajeli ještě pro keš Můj strejda svatej Václav, po které bylo domluveno, že se naskládáme do jednoho auta, druhé někam uklidíme pokud možno mimo modrou parkovací zónu, nabereme benzín který při našem stylu jízdy a při neustálém startování docházel neuvěřitelnou rychlostí a budeme pokračovat na levém břehu.
Tímto jsme se přesunuli zpět do známějších míst, opustili jsme místa, kde já osobně nikdy nebyl, maximálně jsem o nich slyšel, případně jsem viděl jména stanic na mapě v metru a jeli jsme lovit dále. Následovalo pět vinohradských krabiček a přejezd do Hostivaře, do zakrabičkovanějsích míst. Nádraží Hostivař zajímavá keš, ale nádraží jsem tam nikde neviděl, jen ten billboard, kde byla krabička. Né že bych si z téhle fáze toho moc pamatoval, v podstatě akorát Záblesk světla, zajímavou keš u betonové kostky, s terénem tři kvůli tomu že kačer musí přeskočit zábradlí a přejít silnici, ale budiž.
Kostel Stětí Jana Křitele, kde byly šipky v našich GPS přístrojích asi už také unavené, protože ukazovali úplně jinam, nakonec po pobíhání všude kolem, ale také nalezeno. Krabička Záběhlický zámek, kde jsme tak trochu hledali něco jiného, ale nakonec jsme našli. Hamerský rybník, který se mi do paměti zaryl zejména neohroženým Honzou který v jednu chvíli málem odputoval od místa uložení keše někam směrem dolů, asi k vodě. Keš na modrém železném mostě v Hostivaři s názvem jak jinak než Blue Steel, která byla pro dnešek i Honzovou poslední, protože potom i on byl odvezen na Hlavní nádraží, odkud pokračoval domů.
Následný přejezd do pražského Karlína, který byl i vzhledem k postupujícímu času a zajisté i únavě všech zbývajících členů týmu vybrán jako poslední lokace pro hledání, se ukázal jako celkem dobrou volbou. Toto místo je plné impozantních staveb a u nich samozřejmě i keší, nám pod ruce padli především Kostel sv. Cyrila a Metoděje s keší ukrytou v pařezu v parku a Karlínská synagoga s krabičkou u baletky. Vzhledem k času a už i obstojné únavě byl přejezd na poslední keš trochu časově náročnější, i když se od předchozích nachází jen pár stovek metrů.
U budovy Kalínské školy je schovaná nejmenší keš, jakou jsem kdy viděl. Váleček o průměru cca 5milimetrů a délce tak 18milimetrů s vloženým magnetem a mikro logbookem, důmyslně schovaný mimo oči jak mudlů tak i kačerů, ale na nás si nepřišel. Touto mikro krabičkou nalezenou asi deset minut před půlnocí jsme uzavřeli celou akci.
Zbytek času jsme věnovali popíjením vývaru z ponožek ( čti velmi silné kafe pochybné barvy, chutě a po cca 30 hodinách od uvaření i teploty) vyprávěním o radostech a strastech při cestování s Českými dráhami a já nevím čím vším ještě. Následovalo už jen odvoz _edy_ a tintiny k Edovi domů a Jani007 na stejné souřadnice a můj odjezd na HC pár km za Prahu.
Co říci závěrem? Nemůžu tady mluvit za ostatní, ale pouze a jen za sebe. Tedy, tato bagrovačka předčila má veškerá očekávaní. Seznámil jsem se s novými geokolegy a geokolegyněmi. Nalovil jsem za 24 hodin o něco málo keší méně, jak za celý předchozí rok, viděl jsem úplně nová místa a městské části, památky o kterých jsem vůbec netušil, že v Praze máme. Dále jsem zjistil, že Colorado na jedny baterie vydrží v kuse fungovat cca 13 hodin, což jsem teda čekal o chlup lepší číslo a nakonec, že si raději budu dělat kafe do hrnečku než do litrové termosky.
Poslední slovo závěrem: super
Napsal michal_smsmsm