Bylo těsně před Silvestrovským večerem a já jsem byl připraven. Venku byla ukrutná zima, byla tak velká, že i pohled přes zavřené okno, přinášel nepříjemný pocit chladu.
Včera jsem i přes varování místních vyrazil přes zamrzlou řeku do blízké vesničky zjistit, jestli i přes sněhovou kalamitu nebude problém se sem auty dostat. Místní starousedlík s kostěnými brýlemi na očích mě ujistil, že tohle ještě není zima ani z půlky taková, na jakou jsou tady zvyklí.
A tak jsem čekal. Ještě jsem zkontroloval, jestli jsou pokoje příjemně vyhřáté, jestli tu mám dost dříví a jestli se v lednici chladí všechno, co má, jestli je tam i ta desetiletá whisky, co chutná jako mýdlo. A maliny! – jestli tam jsou i tolik oblíbené zmražené maliny. Sice to moc nechápu, ale někomu to prostě k pivu, nebo vínu chutná.
Hrníček grogu provoněl okolí a já jsem se pohodlně usadil. V takových chvílích si hrozně rád listuji v encyklopediích, nebo naučných slovnících, protože nikdy nevíte, kdy zazvoní zvonek.
Nevím, jak jsem dlouho spal, ale drnčení zvonku mě probralo zrovna, když jsem v slunci zalitém letním dni pádloval v jakési lodi napříč jakýmsi oceánem…
Chalupa byla najednou plná a oslava příchodu Nového roku mohla začít…
Napsal ender.