Jaký je cíl bloggera?

Snad každý blogger si již položil otázku, co je jeho cílem. A téměř všichni si odpověděli. Jen já to pořád nevím. Ani žádný cíl nemám, asi ho ani nepotřebuji. Píšu ráda, a to nejen na blog. Druhou věcí už je to, že blog neaktualizuji tak často, ale psát jen blog? Ne, to bych nevydržela.

Vraťme se ale k té první otázce. Co je cílem bloggera? Existuje mnoho pohledů na věc, některé by mě ani ve snu nenapadly a přitom jsou logické. Vezmeme to popořadě.

Nemůžeme začít nikde jinde, než u spodiny, u ostudy všech blogů, u těch, na které čeká bloggerské peklo. Ale i zde nalezneme různé cíle, většinou jdsou to první dva:

1) Mít co nejvíce příspěvků

Tento cíl jsem zažila na vlastní kůži. A musím říct, že dlouhodobější žití v omylu „hodně článků“ = „nejlepší blog“, je psychicky náročné. Jen opravdu silní jedinci z tohoto mohou vyjít se zdravým duchem.

2) Co největší návštěvnost

Tak tohoto cíle pomalu dosahujeme, když děláme hodně bleskovek, píšeme na ostatní blogísky, použijeme websurf, … Všichni počítají na TOPlistu, ten jde dobře oklamat.

Cíl velká návštěvnost je celkem obvyklý i u normálních bloggerů. Nevidím na tom nic špatného, ale zase záleží na tom, jak chce jedinec velké návštěvnosti dosáhnout. Musí si uvědomit, jak chce být brán a jednat s ohledem na tuto skutečnost.

3) Co nejvíce komentářů

Tento cíl je v podstatě také blogískařský. Ale třeba Evča Mudráková, kterou ne všichni řadí mezi blogískařky, má pravděpodobně právě tento cíl. Na všechny komentáře odpovídá, při čemž se z diskuse vztahující se k článku stává nesmyslným chatem.

4) Počet odběratelů RSS

Řekla bych, že tento cíl nemá snad žádný blogísek. Chudáci odběratelé, … Ale u bloggerů to asi není zas tak neobvyklé, když je u někoho v RSS čtečce, většinou to znamená pravidelné čtenáře. Ale těžko sledovat, kolik lidí vás sleduje. Někde jsem o tomto cíli četla, ale kde?

5) Co největší výdělky

Tak takový blog se pozná celkem dobře. Všude nacpané reklamy, až občas zaniká vlastní obsah. Ano, ale i tento cíl je možný. Mít blog jako mašinu na peníze. Ale podle mého názoru, je toto také špatný přístup, něco blogu pak chybí a něco naopak přebývá.

A co já?

S klidným svědomím můžu prohlásit, že mě do žádné skupiny nezařadíte. Tak je to snad u všech normálních blogů.

O velké množství příspěvků se rozhodně nesnažím, když není čas či chuť, tak zůstává blog klidně i přes týden neaktualizován.

Mít velkou návštěvnost je fajn, ale nijak se jí nesnažím zvýšit. Dávám tomu volný průběh, pomalu to stoupá, občas klesne. Ale tendence je spíše nahoru. Určitě potěší, když vidíte, jak vás čte víc a víc lidí, ale proč to uměle upravovat?

Ano, komentáře taky potěší. Ale jak jste si mohli všimnout, nereaguji na vše. Pokud mám co říci, ozvu se, ale ve většině případů by odpověď znamenala nesmyslný výkřik zoufalství. A ten je k ničemu, tak proč to někteří dělají?

Odběr RSS je velmi těžko sledovatelný, jak už bylo řečeno. Ale je pěkné, když vidím, že jsem třeba Martina Petroviče zaujmula hned při první návštěvě. Protože všechny jeho další přístupy jdou právě z RSS čtečky, z Google Readeru. Mít cíl co nejvíce RSS odběrů je ale blbost.

Výdělky potěší, ale řekla bych, že můj blog je spíše prodělečná činnost. Tak proč to dělám? Baví mě to. Občas.

Takže co je můj cíl? Napsala jsem nezvykle mnoho slov jen proto, abych si potvrdila jednu skutečnost – vlastně žádný nemám.